Musíte do kina na nového Vymítače ďábla? Přinášíme jednoznačnou odpověď

Jak to říct slušně, aniž bychom někoho zbytečně urazili. Už víme, necháme za nás promluvit nedávno zesnulou filmařskou legendu a tvůrce prvního Vymítače ďábla, Williama Friedkina:

„Ede (Ed Whitfield, filmový kritik, jenž s Friedkinem dělal jeden z posledních rozhovorů), chlapík, který natočil ty nové filmové Halloweeny, se chystá natočit sequel mého filmu, Vymítač ďábla. Ano, nejzásadnější snímek mé kariéry dostane pokračování od muže, který natočil Travičku zelenou. Až ten film dorazí, tak už tu snad nebudu. Ale pokud existuje duchovní svět a já se budu moci vrátit, plánuji posednout Davida Gordona Greena a udělat mu ze života peklo.“

Mistr se jako obvykle nepletl hned v několika věcech. Zaprvé bohužel správně předpověděl, že už nebude na světě, až novinka Vymítač ďábla: Znamení víry dorazí do kin, a zadruhé, že to nejspíš podobně jako nové Halloweeny nebude moc dobrý film.

Znamení víry je de facto zbytečným remakem, ve kterém je všechno o kus horší jak v originálu, a když už se něco povede (jako například výkon Leslieho Odoma Jr. v hlavní roli, vztah jeho postavy s jeho posedlou dcerou nebo zapojení afrických náboženských praktik do procesu exorcismu), je to většinou ihned zastíněno daleko horšími nápady.

Mohlo by vás zajímat: 9 věcí, které nevíte o hororu Kosti a skalp: Co má společného s Iron Manem?

Nový Vymítač má všeho víc, místo jednoho dítěte jsou zde posedlé hned dvě holčičky, tím pádem se však v příběhu musí neustále přeskakovat mezi dvěma rodinami. Do toho se tentokrát exorcismu účastní nikoli dva charismatičtí kněží, ale soused, rodiče, zdravotní sestřička, kněz, co tam je asi pět minut, a pak jakási expertka přes africké hoodoo rituály. To nejzajímavější ale bohužel nikdy nedostane prostor vyniknout, protože se toho zkrátka děje moc.

Film pak není utahaný, naopak docela svižně odsýpá, je ale natočen tak fádně a jsou do něj tak nešikovně a na sílu protlačeny hororové lekačky a další žánrová klišé, až je to ke konci už vlastně docela otrava sledovat. Nehledě na to, že to originálu nesahá řemeslně ani po kotníky, a kde by naopak Green mohl využít faktu, že se filmařina za těch 50 let značně posunula, tam jen cpe ošklivé CGI efekty. Film postrádá lepší atmosféru, návrat a vůbec zacházení s postavou herečky Ellen Burstyn je ze strany režiséra prakticky zločin, a byť se filmu v úvodních 40 minutách paradoxně docela daří diváka napínat, ten zbytek bohužel všechna pozitiva úspěšně smazává.

Tak snad David Gordon Green nevěří na duchy. V opačném případě ho totiž nečeká ze strany pana Friedkina nejspíš nic pěkného.

Zdroj: Autorský text