Tereza Černochová: Jak nebýt člen – nečlen
Tereza Černochová v TGM Zdroj: FTV Prima
Tereza Černochová bude hostem pořadu TGM v neděli 14.12. od 21:30 bude hostem TGM: Talkshow Geni a Míši na Primě.
Zpěvačka s nádherným hlasem a poměrně čerstvá maminka. Co má společného s hosty tohoto dílu pořadu TGM a jak se těší na Vánoce?
Hosty dnešního dílu pořadu jsou spolu s vámi také Aleš Háma a František Ringo Čech. Co myslíte, že vás s nimi spojuje?
S Františkem mě spojuje to, že znám jeho syna – režiséra Michala. Často se pracovně potkáváme v pořadech, které on režíruje, a já v nich účinkuju. Nedávno jsme s Michalem také zjistili, že máme stejnou fyzioterapeutku. Spojnicí mezi námi je i můj otec, kterého František dobře znal. A s Alešem mě pojí to, že mi občas připomíná mého kolegu a kamaráda Matěje Rupperta. Připadá mi, jako kdyby byli bratři. I s Alešem jsem se hodně pracovně potkávala v pořadech, které on moderoval, a já v nich zpívala. A doufám, že v budoucnu se s ním i nadále potkávat budu. Pokaždé si moc hezky popovídáme. Aleš je pro mě věčný srandista, s takovými lidmi je mi moc dobře.
Co chystá Tereza na příští rok?
Zmínila jste Matěje Rupperta z kapely Monkey Business. Pořád s nimi vystupujete?
Vystupovala jsem s nimi pouze dočasně, nejsem člen skupiny. Jednou jsem s nimi zpívala místo Tonyi Graves, které se narodil její druhý syn. Občas si mě pozvou na nějaký větší koncert jako hosta a já pokaždé ráda přijmu. Jsem takový člen – nečlen.
Čeho dalšího jste podobný člen – nečlen?
Své pěvecké aktivity jsem poměrně probrala právě proto, abych nebyla neustále jen člen – nečlen. Na jednu stranu je dobré, že si člověk zkusí zazpívat různé žánry, pozná nové lidi, blíž se seznámí s různými kapelami. Ale pro lidi pak můžete působit trochu roztříštěným dojmem, nevědí, kam vás vlastně zařadit. Proto jsem svá hostování zredukovala. Nerada bych zůstala pouze vokální okrasou různých projektů. Takže jsem se trochu sobecky zaměřila sama na sebe a zabývám se tím, co je pro mě podstatné. Například novou deskou, kterou bych chtěla vydat v březnu. Ráda bych dala dohromady kapelu, která se mnou bude na tomto novém projektu spolupracovat, a s níž bych si ráda společně zahrála. To je jedna z mých vizí, jak do budoucna nebýt pouze člen – nečlen. Na druhou stranu toto slovní spojení mi evokuje něco doplňujícího, co se může variabilně měnit. Což mi vlastně taky svým způsobem vyhovuje. Asi každý člověk o sobě někdy pochybuje. Myslím, že pochybnosti jsou dobré, nutí nás zkoušet nové věci, pracovat na sobě. Kdybychom byli sami se sebou spokojení, neměli bychom proč se snažit. A co pak?
Vy jste musela zredukovat svá vystoupení i proto, že jste poměrně čerstvou maminkou holčičky Laury, které jsou tři a půl měsíce. Jste s ní pořád ještě doma, nebo už začínáte zase koncertovat?
Moje povolání, které je zároveň mou láskou a vášní, je tak fantastické, že mě nenutí pracovat osm hodin denně v nějaké kanceláři, kam musím dojíždět, ale můžu si ho přizpůsobovat podle svých potřeb. Takže jsem s malou sice doma, ale už občas někde koncertuju. Například 16. prosince budu mít velice akustický předvánoční koncert v Praze v La Fabrice. Poprvé jsem zpívala asi měsíc a půl po porodu a bylo to velmi příjemné. Samozřejmě jsem neustále kontrolovala mobil, jestli mi nevolá máma a jestli je doma všechno v pořádku. Mám úžasnou mámu, která mi malou hlídá, když je potřeba. Nevidím v tom problém občas si odskočit na nějaké vystoupení. Jsem s malou dvacet čtyři hodin, odchod za nějakou prací je pro mě relax, načerpám tak energii, kterou jí zase můžu dát.
Jak se těšíte na Vánoce?
Na svátky se těším strašně moc. Vánoce od roku 2007 byly kvůli smrti táty velmi složité. Teď začíná nová éra. Malá zatím z Vánoc nemá rozum, příští rok už to bude úplně jiné, ale to nevadí, my si svátky užijeme i za ni. Těším se na ně, i když nesnáším tu hektiku těsně před nimi, kdy se lidi honí, nakupují, aby všechno bylo perfektní a všeho bylo hodně. Pro mě jsou Vánoce třiadvacátého zdobení stromečku, čtyřiadvacátého dát štědrovku koním a pak zajít na šneky, pak být doma, doťukávat jídlo, rozbalit si dárky a pak třeba v osm večer totálně padnout. A pětadvacátého a šestadvacátého kachna, pohádky, cukroví, pohled na rozsvícený stromeček, pohoda. Tohle s mámou zbožňujeme.
Text: Monika SeidlováRedaktor: Ondřej TěšínskýKamera: Jindřich Kodíček
