Radim Jančura: Jsem pracovitý a nerad prohrávám
Druhým hostem byl podnikatel Radim Jančura Zdroj: FTV Prima
Podnikatel, který se zabývá dopravou. Co je podle něj pro podnikání důležité? V neděli 9.11. od 21:35 bude Radim Jančura hostem TGM: Talkshow Geni a Míši na Primě.
Věděl jste, co vás v tomto pořadu čeká?
Občas pořad sleduju, věděl jsem, do čeho jdu, i když s těmito dvěma „týpky“ člověk může čekat leccos. S Michalem Suchánkem jsem se potkal před necelými čtrnácti dny na Primě. Když mě do pořadu zval, mluvil o tom, že ve studiu budou mít rozřezaný autobus. Uvěřil jsem mu a později jsem si uvědomil, že je to naprostý nesmysl a já mu skočil na lep a připadal jsem si trapně. Ale autobus ve studiu skutečně je. Tak mě těší, že nakonec nejsem za hlupáka.
Stává se vám často, že někomu skáčete na lep?
Nestává, ale jsem poměrně důvěřivý, to je pravda.
Není důvěřivost pro podnikatele nebezpečná vlastnost?
Záleží na tom, koho mám před sebou. Například vůči politikům jsem velmi nedůvěřivý. Ale v osobním životě mi má míra důvěřivosti připadá v pořádku.
Kolik lidí ročně autobusy a vlaky Jančurových firem svezou? Pusťte si náš rozhovor:
Tušil jste třeba před dvaceti lety, jakým směrem se vydáte?
V tu dobu jsem ještě studoval vysokou školu a netušil, že se budu jednou zabývat dopravou. Mám před sebou horizont jednoho dvou let, ale co bude dál, třeba za tři roky, netuším. Mám určité vize, ale rozhodně ne přesně nalinkované.
Označil byste se za snílka?
Nevím, jestli jsem snílek. Ale stává se mi, že někdy řeknu něco médiím a pak toho lituju. Plácnu, že něco chystám, napíše se o tom a já to pak musím doopravdy udělat, splnit to, co jsem řekl. (smích). Protože jsem pracovitý a nerad prohrávám. Lidé chtějí uskutečnit spoustu svých snů, ale neumějí je dokončit. Úspěšný člověk nemusí být výjimečně chytrý, já se za chytrého vůbec nepovažuju, naopak, říkám o sobě, že jsem hloupý sedlák. Úspěšný člověk je podle mě takový, který má pevnou vůli danou věc dokončit. Což já mám.
Jak vám podnikání změnilo život ve špatném slova smyslu?
Neexistuje špatný smysl. Jak už jsem řekl, komplikuju si život sám tím, že něco vypustím z pusy a pak své slovo musím splnit, sám sebe donutím udělat něco, do čeho bych se třeba ani jinak nepustil. Nemít vlaky, mám život jednodušší. Ale nelituju, je to jen další výzva, kterou musím zvládnout, protože každá výzva vás někam posune. Nebo taxíky v Praze. Byl to asi největší omyl v mém životě. My za naše lidi platíme zdravotní i sociální pojištění, díky tomu je provoz mnohem nákladnější. Je těžké konkurovat někomu, kdo má dvakrát menší náklady. Ale protože voják z boje neutíká, musím to dotáhnout do konce. Do pozitivních čísel. Necítím žádný negativní dopad svého podnikání. Mám veřejně dostupný mobil, na který mi chodí spousta zpráv od nejrůznějších, často úplně cizích lidí. Nebo jdu po ulici a lidi mě zastavují a děkují mi. To není špatný pocit. Když mi cizí člověk řekne něco milého, hned mi to zvedne náladu. Díky takovým situacím mám pravidelný přísun pozitivní energie, který vyvažuje běžné denní nepříjemnosti nebo starosti.
