Tomáš Sokol: Nestarej se o majetek a peníze druhých

Jako advokát kladete důraz na důkazy a fakta. Nakolik je pro vás důležitá například intuice?

Intuice pro mě žádný význam nemá, s ní se nedá pracovat. Hodí se tak do detektivek, možná pro kriminalisty. Ve fázi, v níž se pohybuju já, intuice nemá žádné místo.

Co třeba intuice v odhadu na lidi?

To už asi není intuice, i když je otázka, jak ji nazveme. Určitá sociální inteligence, k níž patří i schopnost odhadnout chování druhých lidí, je důležitá. Advokát, který by byl sociální idiot, by svou praxi asi daleko nepřivedl. Ale asi bych nepoužíval slovo intuice.

Myslíte, že umíte odhadnout lidi? I v běžném životě?

Nechci se nijak vytahovat, jak se říká: Doma není nikdo prorokem. Ale obvykle se mi podařilo v těch situacích, v nichž jsem to považoval za důležité a pokoušel se o to, odhadnout chování lidí. Protože v řadě případů to důležité není a je mi jedno, jak se lidé budou chovat.

Zbyly vám ještě v životě nějaké iluze?

O žádné jsem nepřišel, mám je kompletní, nenechám si je brát.

Jaké například?

Nevím, jestli se dá mluvit o iluzích v souvislosti s předsvědčením, že není nijak zvlášť zle, nežijeme v době, kterou by bylo třeba proklínat, že slušní lidé v zásadě svůj boj většinou vyhrají, že spravedlnost je většinou opravdu spravedlností. O tato životní kréda jsem nepřišel. Pokud se dají nazývat iluzemi, tak tyto iluze mi pořád zůstávají.

Každý trpí nějakou profesionální deformací. Jakou máte vy?

Projevuje se především tím, že při komunikaci kladu důraz na přesný význam slov, na to, aby se každý vyjadřoval srozumitelně a říkal opravdu to, co chce vyjádřit. Ne, jak někdy říká má žena, že není až tak důležité, co říkám, jako to, co myslím. Ona to dělá z legrace, ale někteří lidé toto myslí vážně. Má deformace je tedy důkladnost při formulaci názorů a myšlenek, což očekávám i od druhých. Někdy, když sleduju filmy nebo jiná díla, v nichž se zmiňuje něco z mé profese, nerad vidím, když se v nich autoři nedrží reality. Což řeším tak, že se na tato díla nedívám.

Ono ale záleží také na formě, jakou informaci podáte.

Ano, máte pravdu, záleží i na tom, jak je obsah sdělen. V tom případě má profesionální deformace spočívá v tom, že se snažím být za všech okolností korektní a říkat informace pokud možno tónem, který není vnímán jako agresivní. Pokud nechci agresivní být, pokud nesoudím, že určitá míra agresivity je nezbytná. Pak ji použiju.

Vybaví se vám nějaká kauza, která ve vás i po letech přetrvává, která nedopadla podle vašich představ a máte z ní pocit třeba jakési nedořešenosti?

Advokát musí počítat s tím, že spoustu kauz prohraje. V řadě případů už dopředu lze klientovi říct: Pokud se chcete soudit, musím vás upozornit, že je malá pravděpodobnost, že případ vyhrajeme. To je v civilní věci. A v trestní člověk může klientovi soukromě říct: Podívejte se, při této důkazní situaci váš případ nevypadá nijak dobře. Když to pak přesně takto pak dopadne, člověk s tím dopředu počítal a nemá pocit nějaké nedořešenosti. Nikdo nemůže být nikdy stoprocentně úspěšný, nikdy nemůže stoprocentně zvítězit právo a spravedlnost. Měly by ale vítězit ve většině případů.

Dáváte lidem rady, jak jednat, co říkat. Dal vám někdy někdo radu, jíž se dodnes držíte?

Napadá mě název knihy Roberta Fulghuma: Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské škole. Mně zásadní životní pravdy nedala mateřská škola, ale rodiče. Tatínek mi například říkával: „Když něčemu nerozumíš, tak drž pusu.“ Toho se držím poměrně úzkostlivě. Nebo jeho další rada: „Nestarej se o peníze a majetek druhých lidí.“ Té se držím velmi křečovitě, řekl bych.

VIDEO: Roman Šebrle: "Na Geňu a Suchoše jsem si vzal golfovou hůl"