Nadchla vás Duna? Vybrali jsme 10 podobných filmů, které by se vám mohly líbit

Avatar

Hrdina přijde těžit surovinu na cizí planetu, kde se stane respektovanou figurou místních domorodců, splyne s duší planety a vede domorodce do vítězného boje proti utlačovatelům. Avatar má s Dunou nejeden styčný prvek. Navíc se v jednom ohledu přibližuje Herbertovu románu více než většina jeho adaptací. Duna je totiž mimo spoustu jiného knihou se silnými ekologickými významy, které propojuje se spirituálními motivy, na čemž staví i zatím nedokončený epos Jamese Camerona. Právě kombinace ekologických a duchovních vyznění s pravidly akčního sci-fi trháku dělá z Avatara dílo pokrevně spřízněné s populární knižní sérií Franka Herberta.

Čtěte také: Matrix, Počátek a další tipy na skvělé sci-fi snímky

Solaris

Myšlenku planety jako živé bytosti využil i legendární polský spisovatel Stanislaw Lem. Jeho relativně krátký román se zfilmování dočkal celkem třikrát, poprvé jako televizní minisérie, jednou jako tíživý psychologický film Andreje Tarkovského a následně jako romantické drama Stevena Soderbergha. Ústředním tématem je neschopnost hrdinů navázat komunikaci s jinou bytostí, živou planetou Solaris, jež vypadá jako obrovský oceán a dokáže oživovat mrtvé. Což vynáší na světlo spoustu vnitřních démonů. Drásavé vnitřní konflikty, spuštěné kontaktem s cizím světem, nejsou světu Duny cizí, a tak není špatné si od hlubokých myšlenek pouštní planety odpočinout s hlubokými myšlenkami planetárního oceánu.

Duna (1984)

První filmové zpracování Duny od Davida Lynche doznalo oproti knižní předloze poměrně dost změn. Tou nejdůležitější je ale vývoj samotného Paula Atreida. Knižní a aktuální filmová Duna jsou o podvrácení cesty hrdiny a mesianistického mýtu. Hrdina dost sobecky využívá utlačované Fremeny ve svůj prospěch a s obavami sleduje, jak se jeho věrní mění v náboženské fanatiky, kteří způsobí katastrofu. Lynchova Duna oproti tomu vykresluje poměrně přímočarou cestu hrdiny, s jasně rozděleným dobrem a zlem. Film tak představuje spíš jednoznačnou dobrodružnou space operu, jakou je Flash Gordon nebo John Carter. Jen s výraznou lynchovskou poetikou, jež nám zajišťuje dost znepokojivý svět s fyzicky odpudivými padouchy.

John Carter: Mezi dvěma světy

Romány Edgara Rice Burroughse z roku 1912 jsou v zásadě praotcem space opery, a díla jako Star Wars, Flash Gordon i Duna u nich mají určitý dluh. Dobrodružství chrabrého vojáka, jenž se ocitne na divokém Marsu, zaplete se do mocenského sporu místních obyvatel a nakonec se stane jejich panovníkem, se své adaptace dočkal až v roce 2012 a bohužel jí nebylo přáno. Přestože jej vykradly výše zmíněné franšízy, působil jako blockbuster, který v zásadě nepřináší nic nového. Přesto se jedná o svižný dobrodružný příběh pro milovníky klasických vzorců space opery, který nezklame nikoho, kdo baží po dalším dobrodružství na mimozemské poušti.

Je těžké být bohem

Legendy ruské sci-fi, bratři Arkadij a Boris Strugačtí, dali světu mimo spoustu jiného kultovního Stalkera, zároveň ale vytvořili košaté fikční univerzum známé jako Svět Poledne. V něm lidstvo natolik pokročilo, že skrytě navštěvuje cizí planety, výhradně obydlené dalšími lidmi na mnohem nižší technologické úrovni. Na rozdíl od Hvězdné flotily ve Star Treku, která navazuje kontakt, ale zásadně se do záležitostí světů nevměšuje, tzv. Progresoři zůstávají mimozemšťanům skryti, velmi pomalými a nenápadnými kroky ale ovlivňují jejich vývoj.

Román z prostředí tohoto světa, Je těžké být bohem, byl zfilmován celkem dvakrát, poprvé v koprodukci Západního Německa a Sovětského svazu v roce 1989, podruhé jako černobílý ruský film z roku 2013. Děj se odehrává na planetě Arkanar, na níž vládne ta nejhnusnější forma středověku. Hlavní hrdina, progresor Rumata, se do společnosti infiltroval jako místní šlechtic. Od svých nadřízených, dohlížejících na něho z orbitu planety, má jasné instrukce a stanovené úkoly. Rumata je profesionál, všeprostupující bída, brutalita a bezpráví Arkanaru ale dávají jeho tvrdé disciplíně zabrat. Bude se držet původního plánu a vydrží tíhu bezútěšného světa, nebo podlehne touze vzít do ruky ty nejvyspělejší zbraně a zjednat pořádek svépomocí? Úvaha o fungování společnosti a s tím spojené etice dělají z filmu perfektní meditativní space operu, která se vyrovná myšlenkám Herbertova díla.

Hvězdná brána

Film Rolanda Emmericha vycházel především z teorií Ericha von Dänikena o starověkých astronautech, hladce ale zastoupí i příznivce Duny. Hlavní část příběhu se odehrává na pouštní planetě, kde místní obyvatelé trpí pod nadvládou zlovolné mimozemské entity, vystupující jako bůh. Film má s Dunou dost příbuzné schéma, zároveň se v obou dílech objevuje motiv božské figury, ovládající masy skrze náboženství. Každý z filmů přitom k tomuto motivu přistupuje z opačné strany. Hlavní hrdina Duny se pro obyvatele pouštní planety stane bohem, aby dosáhl svého. Hrdinové Hvězdné brány se snaží porazit padoucha, jenž se stal bohem pro obyvatele jiné pouštní planety. S trochou fantazie se film dá vnímat jako jeden ze způsobů, jak se Muad’Dibův příběh mohl vyvinout.

Mohlo by vás zajímat: Indiánské božstvo mohlo být létajícím strojem. Podívejte se na hrob ptačího muže

Riddick: Kronika temna

Společný projekt Davida Twohyho a Vina Diesela je dost zvláštním a svým způsobem pozoruhodným pokusem o velkolepou sérii. Na původní nízkorozpočtový hororový hit Černočerná tma se tvůrci pokusili navázat filmem Riddick: Kronika temna, jenž měl být prvním dílem velkolepé trilogie se značnými ambicemi. Příběh zabijáka a psance Riddicka (Vin Diesel) se z planety plné příšer přenesl do širšího košatého vesmíru, ohroženého fanatickou armádou nemrtvých. Film přitom vizuálně částečně odkazuje na Lynchovu Dunu, na níž si vzpomeneme zejména během závěrečného souboje. Na rozdíl od Černočerné tmy se Kronika temna hitem nestala, a tak projekt na dlouhou dobu usnul, aby na něj po devíti letech navázal třetí díl s prostým názvem Riddick. Ten výrazně slevil z epických ambicí a opět situoval děj na jednu jedinou planetu plnou bizarních predátorů a chamtivých žoldáků.

Naušika z Větrného údolí

Fantasy Hajaa Mijazakiho se odehrává v podivném postapokalyptickém světě, kde se hlavní hrdinka dostane doprostřed války feudálně udržovaných územních celků. Válka ale v klíčové chvíli musí jít stranou, zmutovaná fauna planety má totiž rozhodující slovo. Rozdělení světa i mohutná monstra brázdící zemský povrch leckomu připomenou kapitoly z planety Arrakis. Zároveň film na ploše dvou hodin rozehraje působivý příběh o ekologii a životem kypící planetě, která se umí přizpůsobit všem změnám. Jde o to, zda se lidstvo umí přizpůsobit planetě.

Jodorowsky’s Dune

Než svou vizi představil David Lynch, a než vůbec někdo pomyslel na vznik Star Wars, měl významný chilský umělec Alejandro Jodorowsky nemalou ambici natočit film všech filmů. Jodorowsky usiloval o snímek, který přinese až duchovní inspiraci, podpořenou štědrým rozpočtem, účastí tehdejších hvězd a těch nejlepších expertů na filmové řemeslo. Dokument ukazuje průběh Jodorowského myšlenkových pochodů, strhující grafické návrhy a čím dál komplikovanější řešení. Přestože Jodorowského snaha nebyla korunována úspěchem, je dokument Jodorowsky’s Dune inspirativním filmem, po kterém vás popadne chuť natočit vlastní nemainstreamový film.

Chvění

Hrdiny oddechové kultovky jsou obyvatelé malého pouštního městečka, marně bojující proti stále se roztahující ropné korporaci. Jejich život jim brzy ztrpčí obří červi, kteří se aktivitou korporace probudili z dlouhého spánku. Naháněčka s podzemními červy pouští i boj malé skupiny obyvatel s korporátním molochem upoutají pozornost nejednoho čtenáře Duny, na rozdíl od ní jde ale o béčkovou komedii, kde se červí monstra stávají zdrojem hrůzy, dobrodružství i humoru.

Zdroj: Autorský text