Co si pustit po Zátopkovi: 7 dalších filmů o běhání, které potřebujete vidět

V kinech ještě pořád můžete vidět příběh Emila Zátopka, našeho nejslavnějšího atleta. Kombinace běžeckých úspěchů a dramaticky proměnlivého vztahu ke komunistickému zřízení je jako filmový námět značně atraktivní. Nejedná se však o zdaleka jediný případ, kdy došlo ke zfilmování osudů vrcholových sportovců. Inspirujte se sedmi snímky, v nichž o pot, dřinu a kmitající nohy není nouze.

Zázračný běžec

O Stevu Prefontainovi bylo natočeno několik filmů, z nichž nejznámějším je Zázračný běžec z roku 1997. Jared Leto, tehdy teprve vycházející herecká hvězdička, ztvárnil oblíbeného amerického běžce, jehož život předčasně skončil ve 24 letech vinou automobilové nehody. Přestože jeho největšími úspěchy bylo 4. místo na mnichovské olympiádě v roce 1972 a o rok starší vítězství na panamerických hrách (oboje na Prefontaionově klíčové trati 5 km), charismatický mladík stál za popularizací rekreačního běhání v USA během 70. let.

Nezlomný

Známá herečka Angelina Jolie se pro svůj režijní počin obklopila silnými spolupracovníky i tématy – na scénáři Nezlomného se podíleli bratři Coenové, o hudbu se postaral Alexandre Desplat, o kameru zase Roger Deakins. Co jméno, to pojem, navíc v kombinaci s velmi silným příběhem podle skutečnosti. Louis Zamperini byl americký běžec, který během berlínské olympiády v roce 1936 doběhl na pětikilometrové trati osmý. Jeho sportovní kariéru však přerušila druhá světová válka. Zamperini sloužil na bombardéru v Tichomoří a po havárii letadla přežil 47 dní na moři na záchranném člunu. Později byl mučen v japonském zajateckém táboře, ale všechny útrapy osudu přežil a dokázal, že silný, vrcholovým sportem vypěstovaný duch se skutečně nenechá zlomit.

Fair Play

Český příspěvek k tématu vznikl v roce 2014 a slovenská rodačka Judit Bárdos si v něm zahrála fiktivní sprinterku, která v Československu 80. let čelí nutnosti brát doping. Modelový příběh ukazuje zvůli komunistického režimu, který se nezdráhal pro sportovní úspěchy obětovat lidskost svých obyvatel. Sportovní prostředí tedy slouží jako rámec pro načrtnutí morálního úpadku (téměř) všech zúčastněných.

Barva vítězství

A na berlínské olympiádě ještě zůstaneme. Biografie Barva vítězství z roku 2016 sleduje příběh slavného atleta Jesseho Owense, který se díky zisku neuvěřitelných čtyř zlatých medailí stal ikonou těchto her – samozřejmě k velké nelibosti Adolfa Hitlera, jenž si od sportovních klání sliboval oslavu nadřazenosti árijské rasy. Původní název kanadského filmu je Race, což je výstižný dvojsmysl týkající se tehdejšího propojení politiky a sportu; lze jej totiž přeložit jako „závod“ i „rasa“.

Ohnivé vozy

Ještě hlouběji do historie se ponořil životopisný debut od Hugha Hudsona, který úspěch tohoto snímku už později zopakovat nedokázal. Na olympiádě v Paříži roku 1924 se utkali dva britští sprinteři, Harold Abrahams a Eric Lidell, kteří pocházeli z různých poměrů a navzdory společné vlajce bojovali za odlišné hodnoty. Čtyřmi Oscary oceněné drama si odneslo i nejprestižnější sošku za nejlepší film a dodnes slouží jako etalon sportovního filmu.

Osamělost přespolního běžce

Od sportu se posuneme trochu dál. Tony Richardson patřil mezi klíčové mladé filmaře v Británii na přelomu 50. a 60. let. Generace rozhněvaných mladých mužů se bouřila proti pravidly sešněrované společnosti a Osamělost přespolního běžce z roku 1962 je jedním z jejich vrcholných děl. Film vypráví o dospívání rebelujícího mladíka, který se v nápravném zařízení dostane ke zdánlivě svobodné kariéře běžce – jenže i sportovní svět je protknut třídními rozdíly a společenskou nespravedlností, jež tehdejším mladým nedaly spát. Trochu sportovní, trochu více sociálně uvědomělé, každopádně však dodnes podstatné a atraktivní dílo.

Forrest Gump

Na závěr si dopřejme jeden speciální příklad, který však nelze opomenout. Postava Forresta Gumpa nevychází ze skutečnosti, a dokonce se ani nejedná vyloženě o běžce – ale ruku na srdce, pravděpodobně je to právě tento divácký hit, který se vám vybaví při zamyšlení nad filmovými běhy. Forrest se rozběhl poté, co jej opustila milovaná Jenny a během dalších tří let běhal napříč Amerikou – než se unavil. Právě útěk je přitom evolučně osvědčenou reakcí na nebezpečí či jiné nelibé podněty; včetně samoty či neochoty zůstávat pouze se sebou samým jako ve Forrestově případě. Ačkoli se Zemeckisova klasika tedy věnuje běhání jen okrajově, o podstatě této lidské činnosti nám říká až až.