Rasismus při natáčení Ztracených: Tvůrci seriálové klasiky reagují na nově odhalené urážky a vyhazov

Seriál Ztraceni začal jako dobrodružné trosečnické drama o přeživších letecké havárie, uvízlých na podivném ostrově. Vyprávění se zaměřilo na kolektivního hrdinu a mísilo prvky osobního psychologického dramatu se vztahovým melodramatem, dobrodružnou fikcí a mysteriózním thrillerem, přičemž postupně převažovaly prvky sci-fi. Seriál si držel diváckou základnu nejen dobře napsanými postavami, ale také skvělou prací s tajemnem a postupným dávkováním informací, kterou přiznaně odkoukal od takových pecek jako Městečko Twin Peaks. Úspěch seriálu formálně i stylisticky inspiroval celou řadu dalších více či méně úspěšných projektů jako Hrdinové, Invaze nebo Jericho. Jakkoli byl seriál zásadní, jeho natáčení mělo k idyle daleko.

Vtípky to začíná...

Scenáristé seriálu Ztraceni měli evidentně smysl pro hodně černý humor a během pracovních porad ohledně dalších epizod nešetřili peprnými vtípky. A jak to tak v uvolněné atmosféře milovníků drsnějšího humoru bývá, měla spousta z nich rasistický podtext. Jeden ze scenáristů například dával k dobru vtípky naznačující, že Adewale Akinnuoye-Agbaje (pan Eko) krade peněženky. Když se projednávala smrt jeho postavy, při níž pana Eka zabije démonický Černý kouř tak, že jej omlátí o strom, nechal se jeden z showrunnerů Carlton Cuse slyšet, že by ho nejraději pořádně pověsil na nejvyšší strom, a aby to mělo efekt, uřízl by mu ještě penis a strčil mu ho do krku. „Asi bych měl ale zmírnit výjevy lynčování, jestli tě uráží,“ prohodil žertovně ke kolegyni Monice Owusu-Breen, která je tmavé pleti. A rozhodně ji to uráželo.

To byl ostatně problém podobného vtipkování. Rasistické vtipy na různé menšiny byly na denním pořádku, ale trochu bez ohledu na to, že jsou u nich přítomni zástupci oněch menšin, jichž by se mohly dotknout. Různé zdroje Maureen Ryan hovoří o jiných nevhodných vtipech, například o tom, že „žádný prarodič nechce vnouče se šikmýma očima“, a třeba producentka Melinda Hsu Taylor se podle svých slov naučila mít po ruce líčidla, „aby ji v práci nikdo neviděl plakat“. Bohužel podle členů štábu nezůstávalo jen u vtipů, rasismus byl také příčinou toho, proč v seriálu dočasně skončil jeden z herců.

Druhé housle

Harold Perrineau, jenž hrál v seriálu Michaela Dawsona, měl dlouhodobě pocit, že strašidlo rasismu obchází i produkci slibného seriálu. Většina pozornosti byla podle něj soustředěna na „bílé“ postavy jako lékař Jack, uprchlice Kate, podvodník Sawyer či tajemný Locke, zatímco korejští manželé Jin a Sun, iránský voják Sayid i právě černošský svobodný otec Michael hráli druhé housle. S tím souviselo i to, že bílí herci byli podle jeho slov v popředí během focení promo materiálů.

Diverzita postav je přitom jedním z klíčových prostředků seriálu. Každý z přeživších je odjinud, každý má jiný přízvuk, zázemí a kulturní návyky a z toho plyne část konfliktů. Možná proto bylo ve scénáři jasně naznačené, kdo z hrdinů má jaké etnikum, což mohlo v Perrineauho očích vypadat trochu zvláštně. Těžko uvěřit, že by tam pro diskriminaci byl vůbec prostor. Během natáčení finále první řady se nicméně situace nepříjemně vyostřila.

Na showrunnery si nepřijdete

Jin, Sun, Sayid či Michael údajně patřili mezi postavy tahající za kratší konec provazu. Když se scenáristé potřebovali soustředit na Jacka, Kate a Sawyera, odsunuli jejich linky na vedlejší kolej. Tento pocit měl i Perrineau, jehož hrdinovi na konci první série unesou tajemní obyvatelé ostrova, přezdívaní Ti druzí, syna Walta. V prvním draftu druhé epizody druhé řady se Michael na syna sotva ptá, díl byl totiž zaměřen totiž na Sawyera a dost prostoru zabíraly také flashbacky z jeho života. Každá epizoda byla totiž zaměřena na jinou postavu, přičemž vyprávění přerušovaly fragmenty z jejího života před ztroskotáním. Tyto flashbacky pak vytvářely paralelu k aktuálnímu dění na ostrově. Perrineau však nebyl šťastný z toho, že Michael únos Walta tolik neřeší. „Nemůžu být další osobou, kterou netrápí zmizení černého kluka, i v rámci fikce, no ne? To jen posiluje narativ, že nikomu nezáleží na černých klucích, ani černým otcům,“ vyjádřil se herec.

Zavolal tedy showrunnerům seriálu Carltonovi Cusemu a Damonu Lindelofovi a dal jim najevo své znepokojení. Ujistil je, že pokud s ním chtějí pracovat, udělá cokoli, ale nebude „jen dalším černochem v seriálu“. Scenáristé mu vyhověli a epizodu přepsali tak, aby se zaměřovala na Michaela. Podle Perrineaua neměl na natáčení flashbacků tolik času, jako jeho herecký kolega Josh Holloway, představitel Sawyera, což mohlo být dáno samozřejmě dáno změnami na poslední chvíli. Nějaký čas poté se ale dozvěděl, že jeho postava v seriálu končí. Cuse mu na to řekl: „No, víš, říkal jsi, že když pro tebe nemáme dobrý příběh, tak raději skončíš.“ Pro herce to byl šok.

Je na lítost pozdě?

Maureen Ryan nashromáždila několik svědectví, podle nichž Lindelof rozverně prohlásil: „Řekl, že jsem rasista, tak jsem ho vykopnul,“ načež se tomu všichni společně zasmáli. Perrineaův odchod a jeho okolnosti byly ale pro štáb docela šokující. Lindelof i Cuse veškerá obvinění popřeli. Cuse podle svého tvrzení nikdy neslyšel žádný z uvedených rasistických vtipů, ale vyjádřil zármutek nad tím, že tohle se v „jeho“ seriálu dělo, protože tato vyjádření považuje za nevhodná, necitlivá a urážlivá.

Podobně všechna nařčení popřel i Damon Lindelof, jenž se údajně nikdy neprojevil rasisticky a rozhodně neuvedl výrok o odchodu Harolda Perrinaua. „Láme mi srdce, že si z toho Harold odnesl takovou zkušenost. Nevím, proč by si tato tvrzení o mě někdo vymýšlel,“ dodává. Zároveň Lindelof vyjádřil upřímnou lítost nad tím, jak natáčení Ztracených vnímají členové štábu a že jako showrunner selhal v tom nejdůležitějším: „Moje základní nezkušenost v pozici manažera a šéfa, někoho, kdo by měl zvládnout rizikové situace a vytvořit bezpečné prostředí pro kreativní proces, zapříčinila, že jsem zcela selhal.“

Zdroj: IGN