Jak vypadal fotbal ve středověku?

Říká se, že kde dříve státy válčily, tam dnes zápolí na sportovním kolbišti. Fotbalová rivalita přetrvává silně nejen mezi kluby, ostatně každé soupeření Britů a Němců je pro oba národy pomalu státním svátkem…

Bývaly však doby, kdy fotbal nebyl synonymem (skoro) nekrvavé odpočinkové zábavy. Seznamte se se středověkým “davovým fotbalem”, který neměl daleko k regulérní vojenské bitvě říznuté dávkou starého dobrého rabováníčka.

Za všechno můžou Římané

První zmínky o míčových hrách v Evropě pocházejí z 12. století, kdy velšská latinsky psaná kronika Historia Brittonum zmiňuje skupinu chlapců, kteří si hrají s balónem. Další zmínka okolo roku 1200 od anglického básníka Layamona je dokonce prvním známým případem zmínění slova “ball” v anglickém jazyce.

Obecně se vychází z toho, že tyto míčové hry vznikly ze starověkých římských her. Radikálně se však měnily a pro svou popularitu se staly oblíbenou kratochvílí celých měst. To celé k nevůli panovníků.

Bez pravidel

Řada zmínek totiž protofotbal zmiňuje v souvislosti s úmrtím jednoho či více hráčů. Například v roce 1280 v britském Ulghamu jeden zemřel poté, co naběhl na dýku (!) protihráče. Podobně se v roce 1303 mluví o hře na oxfordské univerzitě – nikoliv kvůli hře na akademické půdě, nýbrž proto, že byl objeven jistý mrtvý student, který měl kvůli míčové hře potyčky s irskými protihráči…

Není se čemu divit. Tehdejší “davový fotbal” byl často zápasem mezi odlišnými skupinami hráčů, krom studentů klidně i obyvateli různých vesnic a městeček. Zúčastňoval se ho neomezený počet hráčů, kteří se obvykle bez pravidel (zakázány byly prakticky pouze vraždy) snažili kopanci dopravit míč z nafouknutého prasečího měchýře na jednu či druhou stranu města. Mělo to blíže spíše k regulérní bitvě než k dnešnímu fotbalovému zápasu.

Zakázaná zábava

Vzhledem k tomu, že občas se zákaz úmrtí trochu vymkl kontrole, nakonec oficiální místa přistoupila k zákazu míčového zápasení. Vágně definovaný sport byl neoblíbenější ve Francii a Anglii, oba státy se proto ve 14. století rozhodly královskými výnosy ho zakázat, pro jistotu společně i s hokejem, kohoutími zápasy a dalšími kratochvílemi. V Anglii zákaz skončil až v polovině 17. století.

Netřeba zmiňovat, že se prapůvodce fotbalu hrál i přes zákazy, právě tlak na menší počet obětí však přinesl i změnu pravidel bližší dnešní podobě. Například v roce 1581 se učitel Richard Mulcaster jal zápisu pravidel míčové hry pro menší tým, jejíž průběh hlídá rozhodčí. Byl to první záznam vývoje fotbalu vstříc běžnému sportu.

Trvalo však až do konce 19. století, než se fotbal jako sport, nikoliv výmluva pro rvačku, rozšířil jako odpočinková volnočasová činnost po celém světě.

(lol)