Nadešel čas brilantní Ivany Chýlkové, Čas sluhů

Záběry z filmu Čas sluhů Zdroj: Bontonfilm

Jeden z nejlepších českých filmů osmdesátých let ověnčený řadou cen, a to se přitom jedná o režijní i scenáristický debut Ireny Pavláskové! Snímek, který vám vrátí víru v umění českých herců (Ivana Chýlková je jedinečná) a otřese vírou v institut manželství. Prima MAX si zapněte ve čtvrtek ve 20.00.

Studentka medicíny Dana (Ivana Chýlková) je atraktivní mladá žena, která ovšem navzdory svému zevnějšku a inteligenci trpí komplexem méněcennosti. Poslední ránu jí zasadí milenec Marek (Miroslav Etzler), student ekonomie, kterého bezmezně miluje. Když ji Marek zavrhne, rozhodne se Dana dokázat mu, že o ni někdo stojí. Ze zoufalství přebere přítele Milana (Karel Roden) své nejlepší kamarádce Lence (Jitka Asterová) a přiměje ho, aby si ji vzal.

Po pěti letech je z Dany sebejistá domácí panička, která zcela rezignovala na vlastní kariéru. Našla se totiž v intrikách, pomluvách a v manipulaci s ostatními. S potěšením využívá slabošství a zbabělosti lidí kolem sebe, ale zneužít dokáže i obyčejnou lidskou slušnost. Zakládá si na postavení svého manžela v podniku zahraničního obchodu a neváhá ho přinutit, aby kvůli kariéře podrazil v práci kolegu a nastoupil na jeho místo…

Záběry z filmu Čas sluhů Zdroj: Bontonfilm

Co k tomu dodat. Ivana Chýlková je ve své roli manipulátorky vynikající a skvělý je i herecký výkon Karla Rodena. Psychologické drama v režii Ireny Pavláskové působí dosti věrohodně, až z toho jde strach – strach ze všech vdaných žen. Ovšem na obranu všech vdaných žen nutno dodat, že na takovouhle mrchu, pánové, narazíte jednou za deset let.

Záběry z filmu Čas sluhů Zdroj: Bontonfilm

Možná jste netušili, že…

Jedná se režijní debut tehdy osmadvacetileté Ireny Pavláskové, která si k němu napsala i scénář. „Dobro a zlo v člověku, síla a slabošství, vůdcovství a podřízenost… To jsou témata, která mě vždycky zajímala, a která jsem se pokusila rozehrát pomocí příběhu mladého manželského páru,“ nechala se režisérka slyšet v jednom z rozhovorů.
Z jejích dalších pozdějších filmů můžeme zmínit třeba drama Corpus delicti (1991), Čas dluhů (1998), snímek Bestiář (2007) natočený podle knihy Barbary Nesvadbové či Bludičky (2010).
Čas sluhů získal Zvláštní cenu na festivalu v Cannes (1990), Grand Prix za debut na MFF v Montrealu (1991), Cenu kritiky na MMF v Moskvě a dalších sedm ocenění. Cenu na filmovém festivalu v Paříži získal i následující film Ireny Pavláskové, Corpus Delicti, a Čas dluhů se stal nejúspěšnějším českým diváckým filmem roku.