Leslie Nielsen – král parodie z divoké Kanady

Divoké kanadské kořeny

Psal se 11. únor Léta Páně 1926, když se na světlo světa prořval mladý, snad už tehdy bělovlasý Leslie Nielsen, první roky žijící v hlavním městě provincie Saskatchewan.

Věru, neměl to jednoduché – jeho přísný táta, rodilý Dán (matka byla potomkem velšských imigrantů), pracoval jako konstábl u jízdní policie během drsných, krizových třicátých letech, jež se na Saskatchewanu hrubě podepsaly. A to se projevilo občasným domácím násilím i u Nielsenů.

Jakmile se Leslie přehoupl přes sedmnáctý rok života, utekl během druhé světové války k letectvu a sloužil jako střelec bombardéru – byl však příliš mladý, než aby byl nasazen ve válce v Evropě. Paradoxem je, že Nielsen měl již tehdy sluchové problémy. De facto byl nahluchlý většinu svého života.

Hraní se naučil kvůli otci (ale ne tak, jak byste čekali)

K herectví Leslie tíhl od mala, ještě před službou v letectvu ostatně vystudoval školu se zaměřením na herectví. Traduje se však, že nejlepší školou života bylo soužití s jeho otcem – nejlépe se prý naučil hrát, když mu jako malý lhal. Možná je však lží i tohle tvrzení, Leslie totiž při jiných příležitostech tvrdil, že inspirací k herectví mu byl jeho strýc, známý herec a režisér němé éry Jean Hersholt.

Báječně mimózní Leslieho kariéra každopádně pokračovala i po jeho nahluchlé kariéře leteckého kulometčíka – a to jeho krátkou kariérou radiového DJe. Ať už vlivem sluchovodů či hladu po něčem významnějším, Leslie se skrze torontskou akademii dostal do prestižní herecké školy v New Yorku. A to mladého zobana pěkně vyučilo.

Dle jeho slov mu po příchodu z Kanady do Velkého jablka trčela z bot všechna sláma jeho rodiště. "Dokud jsem neotevřel pusu, cítil jsem se trochu v bezpečí. Ale vždycky jsem si říkal, že ke mně přijdou a řeknou: 'OK, sbal si věci, zjistili jsme, že nemáš talent a posíláme tě zpátky do Kanady.'" Nakonec se do New Yorku nejen přestěhoval, ale na televizní obrazovce v roce 1948 dokonce zaskóroval první rolí. Po boku jenom o tři roky staršího Charltona Hestona a za 75 tehdejších dolarů.

Zlatá éra televize, méně zlaté výdělky

Zatímco Heston však velmi rychle skočil rovnýma nohama do Hollywoodu, Leslie se ještě velmi dlouho hrabal v televizním rybníce. V první polovině 50. let se objevil ve více než padesáti pořadech, především díky svému hlasu. Tehdejší normou však byly výdělky pouze v cifrách 75 nebo 100 dolarů, Nielsen tak stále žil s provinčním cejchem.

Jednou z jeho prvních filmových rolí byla kultovní sci-fi Zakázaná planeta z roku 1956, kde si střihl drsného komandéra mezihvězdného plavidla (s neméně drsným jménem John J. Adams). Ostatně, pohleďte níže na jeho tehdejší chlapácké rysy!

Vlastně ačkoliv i v mnoha dalších letech plnil škatulky podpůrných rolí, Zakázaná planeta byla dost možná nejznámějším filmem až do Nielsenova skutečného průlomu – příchodu parodie Připoutejte se, prosím! A od té doby se Nielsen stal na dlouhou dobu králem tohoto žánru.

Jsem komandér Adams a tohle je můj nejlepší film až do doby, než zešedivím.

Bláznivá střela Leslie

Již dva roky poté Nielsen začal točit tehdy kultovní a dnes prakticky neznámý komediální seriál Police Squad!, který stál předlohou jeho pozdějšímu hitu Bláznivá střela (v originále Naked Gun: From the Files of Police Squad!), v němž ztvárnil nestárnoucí postavu poťouchlého detektiva Franka Drebina.

Bláznivý Kanaďan se sice ještě několik let snažil o seriózní role, jeho šrajtofli však plnila spíše baterie podobných parodií jako jsou Drákuloviny, Utopenec na útěku či právě naše sobotní 2001: Vesmírná prda.

Když v roce 2010 skonal v požehnaném věku 84 let, Nielsen měl na kontě více než 220 zahraných postav, stovku filmů i trojici rozvodů. Ačkoliv musel více než třicet let čekat na svou velkou šanci, nakonec si vybojoval i svou hvězdu na hollywoodském Chodníku slávy.

(lol)