Proč hrají evropští herci v USA jen zloduchy?

Vlastně se dá říct, že něco podobného je v americké filmařině dlouhodobým trendem. Připomeňte si s námi důvody, proč jsou Evropani v Americe tak často za sviňáky.

Začalo to Angličany

Trend obsazování Evropanů má v Hollywoodu dlouhou tradici započatou hledáním představitelů záporáků mezi Brity. Ostatně i předešlý slavný představitel Hannibala, Anthony Hopkins, je původem Brit.

Důvodů pro bylo několik. Důležité byly rozhodně ty praktické – Anglie měla dlouhou tradici v herectví. Zatímco "divadlo" v Americe povětšinou znamená broadwayovou show, v Anglii je tentýž pojem spojen se Shakespearem, slavným pro detailně vykreslené antihrdiny. Zároveň byl její „aristokratický“ přízvuk dostatečně spojován s hrozbou cizím státem (bývalým vlastníkem původních amerických kolonií) i jistou sofistikovaností a „imperiální touhou po moci“, která se obvykle od padouchů očekává.

Jestli chcete něco zahrát dobře, dejte to Britovi.

Důvodů se však našlo více. Na počátku americké kinematografie se například američtí herci báli hrát padouchy – prý by to mohlo poškodit jejich image. V první polovině 20. století (po nástupu zvukového filmu) měli padouši často i německý akcent, po počátku studené války zase ruský. Důvěra v britské představitele však dominovala jakékoliv potřebě.

Nevěříte? Stačí se podívat na Hvězdné války. Americký film zasazený do předaleké galaxie nabízel řadu herců a nemá důvod hrát si s přízvuky. Přesto v rámci původní série mluvili důstojníci zlého galaktického impéria většinou s britskými přízvuky – v kontrastu s klaďákem Hanem Solem.

Pro ukázku těhle fešáků nemusíme chodit daleko – nedávná reklama na jisté vozy Jaguár hezky sumíruje jedny z mnoha posledních anglických záporáků: Marka Stronga (Sherlock Holmes), Toma Hiddlestona (Avengers) a sira Bena Kingsleyho (Iron-Man 3).

Chuť po známé exotice

Řada dalších už vzpomenuta nebyla – například Tom Hardy (Bane v Temný rytíř povstal) nebo Alan Rickman (Hans Gruber ve Smrtonosné pasti). A to jen z poslední doby.

Jenže všechno se časem přejí a v poslední době tak filmaři začali sahat i dále, do pevninské Evropy. Mads Mikkelsen si díky tomu zahrál nejen novou inkarnaci Hannibala, ale i padoucha z bondovce Casino Royale (sice britské, ale stejně mířící primárně na americký trh).

Jiným pánem na holení je Michael Nyqvist, který si zahrál klaďaského novináře/detektiva ve švédské verzi Muži, kteří nenávidí ženy, jenom aby o dva roky poté chtěl zničit svět v Mission Impossible: Ghost Protocol.

A vzpomenout bychom mohli i na český příspěvek Karla Rodena. Zatímco u nás si často dává role příjemných hluchých výpravčích, v Americe se proslavil jako šílený vrah v 15 minutách, mocichtivý zástupce upírů v Bladeovi II nebo šílený prorok Rasputin v Hellboyovi.

Čím došlo na přísun tváří za hranice Anglie?

Částečně touhou po kapce změny. Ale částečně i posunem nedůvěry ve „zbabělce z pevninské Evropy“. Britské noviny The Guardian například v roce 2003, na vrcholu diplomatické války mezi USA a evropskými oponenty invaze do Iráku, varoval, že americká kultura ztrácí s kontinentální Evropou nervy. Možná, varovaly noviny, se brzy v Hollywoodu začnou francouzské archetypy objevovat v pozici padouchů.

Faktem je, že Mads si svou roli a dočasný placený pobyt v USA doslova vychutnává…

Existuje však ještě jeden, poslední rozhodující faktor – samotná popularita onoho představitele. Madds Mikkelsen i Michael Nyqvist by se nikdy nedostali až do americké produkce, nebýt předtím populární ve svých zemích. Možná tak domnělé navýšení kontinentálních herců za oceánem vypovídá i něco pozitivního o samotné evropské filmařině.

Ať tak či onak, na „naše chlapy“ v Americe se rozhodně dívá dobře!

(lol)