Recenze nového Spider-Mana: Komiksový hit jde ve šlépějích Avengers 4

Pokud nejste obeznámeni s dosavadními pavoučími dobrodružstvími, budete u nového Spider-Mana značně tápat – ale v takovém případě byste si nejspíš ani nečetli tuto recenzi. Aktuální film nejen bezprostředně navazuje na události předchozího dílu s podtitulem Daleko od domova, ale navíc je prošpikován odkazy na všech sedm dosavadních Spideyho sólovek.

To vytváří hned dva problémy: Jednak byste si měli předchozí snímky před návštěvou kina oprášit (alespoň prostřednictvím stručných rekapitulací) a jednak je docela problém o filmové novince cokoli napsat, aniž by člověk prozradil až moc. Jak načrtly už naše první dojmy, jedná se rozhodně o povedenou komiksovku, která stojí za vidění, takže pokud vám takovýhle palec nahoru stačí, neváhejte a utíkejte do kina. Jinak se tím zkusíme probojovat spolu.

Není pochyb o tom, že je uvedení třetího Spider-Mana dosud největší událostí čtvrté fáze marvelovského univerza a přímo pokračuje v hlavní (a nejpopulárnější) příběhové linii Avengers. Pokud jste tedy minuli letošní kousky Black Widow, Shang-Chi a Legenda o deseti prstenech či Eternals, není to žádný velký problém. Naopak znalost avengerovské linky vrcholící s Endgame je docela žádána – nepřekvapivě stejně jako ponětí o předchozích dvou příbězích maskovaného dobrého souseda.

Bez domova začíná přímo tam, kde skončilo Daleko od domova – Mysterio prozradil světu identitu Spider-Mana a Peter Parker (s tváří Toma Hollanda) se tak ocitá nejen pod neustálým tlakem médií, nýbrž musí žít i s neustálými obavami o svou přítelkyni MJ (Zendaya), kamaráda Neda (Jacob Batalon) i tetu May (Marisa Tomei). Osloví proto Doctora Strange (Benedict Cumberbatch), jestli náhodou nemá po ruce nějaké užitečné kouzlo, které by jeho problémům ulevilo. Nejmocnější kouzelník světa se nechá zarputilým puberťákem přesvědčit, jenže složitá magie se vymkne kontrole a přenese do tohoto světa hrstku záporáků z alternativních vesmírů.

Naštěstí však v tomto místě rozvíjení příběhu nekončí a nejde tedy zdaleka jen o to, aby současný Spider-Man porazil stejné padouchy jako jeho předchůdci. Namísto toho se vytváří poměrně zajímavá síť vztahů, v níž má každý ze záporáků trochu jinou roli i zájmy. Samozřejmě si lze vystačit s návratem ikonických postav na stříbrné plátno, ovšem jejich příběhové linky jsou sympaticky aktualizovány.

Po lehce nedotažené úvodní části, která se nám zase jednou snaží připomenout, že je Peter Parker pořád jen rozvrkočený středoškolák, se tedy děj dá konečně do pohybu – ale aby se všechny figurky na pomyslné komiksové šachovnici mohly před finálními střetnutími správně rozestavět, je (jako tradičně?) potřeba určitých logických lapsů, které při samotném sledování nejsou tak bolestné jako při následném přemítání nad soudržností děje. Nejedná se o nic, co by se vymykalo standardnímu komiksovému uvažování, přesto je nutné občas trochu utlumit své logické závity.

To však naštěstí až tolik nevadí, jelikož se sázka na staré známé vyplácí a o silné momenty není nouze. Spider-Man: Bez domova je příběhově docela jednoduchým, emočně však komplexním komiksovým snímkem, který dosud neviděným způsobem propojuje zdánlivě nekompatibilní filmová univerza. Úlitbě fanouškům bylo podřízeno leccos, ale nostalgie funguje i v případě, že nechováte v každém rohu pokoje jednoho pavouka v naději, že bude radioaktivní.

Čím bylo Endgame pro Avengers ságu, tím je Bez domova pro celou spidermanovskou mytologii – fandovsky vděčným vyprávěním, které výborně využívá bohaté minulosti zúčastněných postav. Režisér Jon Watts přesně věděl, na jaké struny chce divákům zabrnkat, a podařilo se mu to takovým způsobem, že určitě potěší hory (nejen) komiksových fanoušků.