Saw 9 aneb teror pokračuje: Potřebujete vidět nový díl slavné hororové série?

Pod názvem Spirála strachu: Saw pokračuje se v kinech objevil už devátý díl slavné hororové série. První Saw v roce 2004 přišla s funkční kombinací atraktivně vypadajícího hororu a brutálních mordů, což bylo v dalších letech důsledně ždímáno – do roku 2010 vycházel rok co rok nový příspěvek. Postupem času se tahle série poněkud vyčerpala a čekání na nové brutální pasti přestalo bavit i zaryté fanoušky. Čtyři roky starý reboot s názvem Jigsaw také zrovna chválu nesklidil, avšak je nutno připomenout, že zatím každý z osmi předchozích snímků si na sebe mnohonásobně vydělal. Není tedy důvod tuto dojnou krávu pohřbívat.

Devátý film se pokusil jít trochu jinou cestou nežli jeho předchůdci. Komediant Chris Rock chtěl prorazit i v hororovém žánru, a tak začal s tvůrci spojenými s touto slavnou značkou vymýšlet, kam by se mohlo nové vyprávění vydat. Není překvapením, že sám Rock hodlal skloubit hororový základ s humornými prvky – což se mu nakonec nechtěně přece jen podařilo. Oficiálně se však série pokusila žánrově přesunout do ranku thrilleru či temné krimi, samozřejmě se zachováním dostatku děsivých scén. Této ambici lze jednoznačně fandit, přestože výsledek bohužel vypadá jako nepříliš zručná parodie devadesátkových klasik jako Sedm, Kostka nebo Kruh – jen v lacinějším balení a se zpožděním dvě dekády.

Rock si zahrál policistu, který to se svými kolegy nemá lehké. Musí se vyrovnat se stále živým odkazem svého otce, bývalého policejního náčelníka, kterého si zahrál Samuel L. Jackson. Fanoušky tohoto ikonického herce jistě potěší, že neopomene vykřiknout svou oblíbenou nadávku a že se jeho filmový syn (tedy postava Chrise Rocka) jmenuje Ezekiel. To jsou milé drobnosti, s nimiž si ale musíme vystačit, protože mnoho lepšího snímek nenabízí. Ale vraťme se ještě na chvíli k příběhu.

Ezekiel před lety svědčil proti zkorumpovanému kolegovi, což jeho pověsti mezi strážci zákona také nepřidalo. Nyní je k němu přidělen ambiciózní zelenáč (Max Minghella) a společně začnou řešit případ sériového vraha, který si za oběti vybírá policisty s nějakým prohřeškem z minulosti. Jeho modus operandi je dosti brutální, což tvůrci rádi poměrně explicitně zobrazí – milovníci série se tak dočkají trhání prstů, polévání obličeje horkým voskem či probodávání těla střepy. Lahůdka.

Tyto hororové momenty jsou natočeny prostřednictvím otravných zrychlovaček, které jako by vypadly ze zmíněných devadesátek. Odpudivé násilné momenty jsou však nakonec přece jen zpestřením vcelku nudného, šablonovitého, a hlavně nesmyslného pátrání, v němž chování členů policejního sboru nedává pražádný smysl. Postavy se často baví o těžkém údělu policistů a důležitosti jejich vzájemné loajality, zároveň se však všichni zúčastnění chovají tak absurdně či amorálně, že není důvod jim krvavou smrt nepřát.

Co však čekat od filmu, v němž je ve flashbacku zdůrazněno Ezekielovo mládí tak, že tento dospělý policista nosí čepici s kšiltem dozadu? Nemluvě o tom, že Rock jakožto seriózní a životem zjizvený hrdina příliš dobře neobstál. Žánrový úkrok stranou od vyčpělé hororové série tedy bohužel nelze s čistým svědomím doporučit. Snaha se cení, ale realizace v tomto případě nikoli – ve svých nejlepších momentech je Spirála strachu pouze snesitelným béčkem se zajímavým, ale zcela nevyužitým potenciálem.