O čem je ve skutečnosti Black Widow? Nová marvelovka se zásadně liší od všech předchozích

Black Widow je hned v několika ohledech unikátní projekt. Jednak se stejnojmenná hrdinka dočkala své vlastní sólovky poměrně pozdě – totiž po smrti, která nastala v monumentální týmovce Avengers: Endgame. Zároveň se jedná také o první film od Marvelu, který se do kin dostal po dlouhé pauze vynucené pandemickým uzavřením kin; dva roky starý snímek Spider-Man: Daleko od domova působí jako z jiného světa. Jenže když odhlédneme od těchto okolností, jaký je samotný film?

Rozloučení oblíbené Scarlett Johansson s ikonickou rolí i marvelovským univerzem probíhá v mnoha ohledech podle očekávání. Zpočátku umírněnější akce postupně zvětšuje své měřítko a vrcholí klasicky komiksovým finále, v němž o výbuchy a superhrdinské momenty není nouze. Zároveň se dozvíme vše podstatné o minulosti Black Widow (respektive Natashi Romanoff) a dojde i na vyřizování téměř promlčených účtů. Nechybí výrazně komická postava i předání pomyslné štafety do rukou nové Black Widow v podání sympaticky neokoukané Florence Pugh. Přesto však filmová novinka nabízí i rovinu, která by neměla zapadnout. Než se k ní dostaneme, tak si dovolíme upozornění, že v dalších odstavcích se objeví i několik spoilerů, takže dál čtěte jen na vlastní nebezpečí.

!!! NÁSLEDUJÍ SPOILERY !!!

Záporák podle skutečnosti

Black Widow jakožto ženská hrdinka se totiž překvapivě silně a uvědoměle vyjadřuje k tématu #MeToo a kauze kolem producenta Harveyho Weinsteina. Jistě, můžeme si říct, že se tak děje s příliš velkým zpožděním, ale má to své důvody. Reálné přípravy filmu totiž začaly na podzim roku 2017, tedy zhruba v též době, kdy začala prosakovat první obvinění vůči Weinsteinovi. Sama Scarlett Johansson hovořila o svém přání, aby sólový film Black Widow právě na toto dění reagoval a reflektoval sdílené trauma mnoha žen, jejichž síla může nakonec plynout z jednoty a vzájemné podpory.

S tímto zadání pracovala také scenáristka Jacqueline Schaeffer a následně i režisérka Cate Shortland. Ačkoli tedy snímek velkou část stopáže pracuje se špionskou minulostí Natashi Romanoff a jejích vazeb na ostatní agenty, ústředním záporákem je generál Dreykov. Ten šéfuje programu Rudé komnaty (Red Room), vytvářejícímu agentky s označením Black Widow. Postupem času se Dreykovovi podařilo pod sovětskou (a později ruskou) vlajkou sdružit obrovské množství dívek a žen, které hned na několika úrovních zmanipuloval a vytvořil z nich zabijácké stroje sloužící jeho cílům.

Naplnění osudu

Větší detaily nechceme prozrazovat, ale není pochyb o tom, že za stolem sedící a svou armádu zneužívaných žen kontrolující Dreykov je odkazem nejen k samotnému Weinsteinovu, nýbrž i dalším mocnářům, kteří ve stínech vymýšlejí, jak využít neprivilegované skupiny. Z určitého úhlu pohledu je Dreykov jedním z nejděsivějších záporáků, které Marvel dosud vygeneroval – nejedná se totiž o nepochopeného génia dohnaného k šílenství, nevydařený genetický experiment či proroka ušlechtilých ideálů, který sešel z cesty. Dreykov je prostě „jen“ zlý člověk, vědomě zneužívající ty, jež se nemohou bránit, jen aby upevnil svou moc a bohatství. Takhle vypadá toxická maskulinita v nejryzejší podobě.

V těchto okovech byly chyceny i Natasha Romanoff a Yelena Belova (v podání Florence Pugh), kterým se však podařilo z programu prchnout a následně odstartovat vzpouru. Tím se také putování Black Widow po marvelovském univerzu sympaticky završilo. Když se poprvé objevila v Iron Manovi 2, mlsně zírající Tony Stark ji považoval pouze za sexy kořist; o řadu let a spousty superhrdinských skutků později je její role zcela odlišná. Není pouze zkrášlujícím doplňkem mužského týmu hrdinů, nýbrž svébytnou figurou pestrého světa, která má vlastní agendu a smysluplně ji naplňuje. Díky tomu je Black Widow v podání Scarlett Johansson výraznější a silnější ženskou hrdinkou, než se zatím podařilo jejím ženským kolegyním Captain Marvel či Wonder Woman.