Do kin vstupuje nový horor se slavným detektivem. Přízraky v Benátkách jsou atmosférickou lahůdkou

Jmenuje se Poirot, Hercule Poirot, a patří k nejslavnějším detektivům literární i filmové historie. Slavné postavě z pera Agathy Christie v současnosti propůjčuje už třetím filmem tvář herec Kenneth Branagh, který si ve stejném počtu filmů stoupl i za kameru. Jeho nejnovější snímek Přízraky v Benátkách, jenž do kin dorazí tento týden, pak vychází z románu Viděla jsem vraždu nebo Hallowe’en Party, chcete-li originál, a přivádí slavného vyšetřovatele do malebných Benátek pár let od skončení druhé světové války. A právě tam na něj čeká jeho vůbec nejděsivější případ. Co jsme na film po novinářské projekci říkali?

Tak předně je třeba říct, že režírující Branagh opět zvládl zcela změnit styl a přístup ke slavné látce. Kde Vražda v Orient expresu byla pomalu akčním thrillerem a Smrt na Nilu zase pro změnu výpravnou epickou krimi, Přízraky v Benátkách jsou daleko komornější, vsázejí na hutnou atmosféru a hororové elementy. Stejně tak je nutno říct, že se film tentokrát obešel bez hvězdného obsazení, to však neznamená, že zdejší herci nepatřili k tomu nejlepšímu, co dnes můžete v Hollywoodu potkat.

Vedle Brangha si zde zahráli například Jamie Dornan, Tina Fey, Kelly Reilly, Riccardo Scamarcio nebo Michelle Yeoh – všechno vynikající umělci, jejichž přednosti naštěstí film snad až s výjimkou Yeoh skvěle využívá. Právě poslední jmenovaná sice vyhrála loni Oscara, snímek byl ale natočen už předtím a její postava ve filmu nakonec nemá až tolik prostoru. Každopádně je to opět jednou herecký koncert, jemuž vévodí zejména sám Branagh jakožto pověstný detektiv, který se na začátku snímku nachází v důchodu, z něhož ho vyruší až jedna slavná kamarádka. Ta po něm chce, aby jí pomohl odhalit podvodnici, osud tomu ale chtěl, aby téhož večera při seanci někdo zemřel. Rázem je tak na slavném vyšetřovateli, aby se dopátral pravdy.

Snímek se může pyšnit parádní kamerou, která konstantě snímá vše z netradičních úhlů, občas přejde do první osoby, jenom aby se pak předvedla v parádním rotujícím záběru přeskakujícím z postavy na postavu. Vizuální stránka se vůbec povedla, ačkoliv zde z čarokrásných Benátek příliš nevidíme, i to málo stačí, aby člověk okamžitě dostal chuť vyrazit tam za památkami. Jakmile se pak všichni ocitnou v noci uzamčeni ve starém domě s chatrnými základy, hraje si obraz pro změnu s kontrasty, světlem a rámováním.

V zásadě jediná větší výtka tak směřuje k zápletce samotné. Ať už máte totiž Agathu Christie načtenou, nebo jste jenom někdy v životě viděli pár detektivek, bude vám tento příběh relativně povědomý a nějaké ty závěry si uděláte ještě před jeho koncem. Jistě, pár zajímavých zvratů tady scénář nabídne, není to ale nic, co bychom už zkrátka neviděli jinde a možná i líp. Pakliže ale máte rádi trochu toho hororového napětí s příměsí nadpřirozena a zároveň si libujete v dobových detektivkách, měly by vám Přízraky v Benátkách udělat v kině velkou radost.

Zdroj: Autorský text