3 důvody, proč by byl svět bez Mimoňů lepším místem

Celovečerní film s Mimoni stál 85 milionů dolarů a v tuhle chvíli už vydělal skoro pětinásobek svého rozpočtu. Pokračování nás tedy nemine, což určitě těší armádu jejich fanoušků, pak je tu ale druhá strana. A tu zastupují nebožáci, kteří z Mimoňů dostávají kopřivku. Na čem se tahle nenávist zakládá? Tady máte 3 důvody, s nimiž bude souhlasit… alespoň pár desítek lidí na Zemi!

1) Mimoni nejsou vtipní

Humor je samozřejmě subjektivní věc. A tak zatímco si jedni stojí za tím, že jsou žlutí poskoci úžasně zábavní, druzí mají plné právo tvrdit, že víceméně neexistují nudnější animované postavy. Takový veverčák Scrat měl famózně načasované gagy a parta tučňáků z Madagaskaru brilantně paroduje špiónská klišé. Mimoni ale pouze existují, padají a žvatlají nesmysly, což je vlastně vrchol tvůrčího zoufalství. Ano, barvy a pohyb stačí ke štěstí každému dítku, které už vyrostlo z Teletubbies. Všichni ostatní by ale měli od celovečerního filmu požadovat maličko víc…

2) Mimoni ubližují Velké Británii

Mimoní celovečerák se z velké části odehrává v Anglii šedesátých let. Hlavní hrdinové v něm cestují po většině londýnských památek a často se potkávají s královnou Alžbětou, před níž je film zřejmě úzkostlivě tajen. Proč? Protože s ní provádějí spoustu nepěkných věcí. A to samé v něm potká většinu legendárních staveb, jejichž návštěva už nikdy nebude jako dřív. Díky moc!

3) Mimoni zabírají místo lepším filmům

Už půlku tohohle článku si určitě říkáte, že je při nenávisti k Mimoňům nejlepší je prostě ignorovat. To je bez debat vynikající (a často praktikované) řešení, jenže je tu jeden háček. I když se člověk Mimoňům obloukem vyhýbá, stejně nevyžene z hlavy fakt, že se peníze na jejich realizaci mohly proinvestovat jinde. Ne, teď nejde o to, že je šlo rozdat na charitu (i když…). Produkční firma Illumination Entertainment je mohla jednoduše investovat do nějakého nápaditého konceptu s ambicemi a zručnými tvůrci, který by vedle drobotiny potěšil i rodiče a mohl třeba soupeřit se zlatou érou Pixaru.

Jak ale všichni víme, vyhnat na plátno žluťásky a nechat je hodinu a půl žvatlat je zkrátka milionkrát snazší. A jelikož dnes sázení na vyšeptalou jistotu těžce drtí touhu po něčem novém, holt nás čeká ještě pár mimoních výprav, než se publikum pronudí k apatii a přesune svou pozornost jinam. Kéž by k tomu došlo co nejdřív a animovaný rybníček potkalo víc projektů z ranku... třeba téhle desítky parádních filmů!