Vzpomínáme na exoty: Chrysler Turbine Car
Třicet let vyvíjel Chrysler turbínu pro auta. Investovali 100 milionů dolarů do vývoje. A v roce 1979 konec. Jediným hmatatelným důkazem jezdícím po silnicích je tak Chrysler Turbine Car.
Jediný a jedinečný. Tak by se dal charakterizovat tento vůz. Světlo světa spatřilo 50 sériových vozů a pět konceptů. Dnešních dnů se dožilo devět kusů. Automobil s turbínou je tak opravdovým unikátem.
Proč?
Chrysler Turbine Car Prototype >>>
Chrysler investoval tak ohromné peníze do výzkumu a vývoje turbín, protože jim věřil. vždyť taková turbína má několik předností. Především nemá žádné posuvné části. Nepřevádí se tedy posuvný pohyb na rotační, takže tady odpadají ohromné mechanické ztráty. Turbína dokáže spálit prakticky cokoliv. I v reklamách na tento vůz se mluvilo o tom, že dokáže natankovat a jet na mandlový olej, stejně jako na Chanel č.5. Ale dokázal spálit i naftu, benzín, kerosin… Další výhodou je nízká teplota v motoru. U výfuku byla měřena průměrná teplota 29 °C.
Bohužel to byla také nevýhoda. A to dost značná. Nevadilo ani tak, že motor točil téměř 50 000 otáček. To se dalo zvládnout. Ale nízká teplota znamená extrémní nárůst oxidů dusíku ve výfukových plynech. V roce 1979 vstupily v USA v platnost normy na výfukové plyny a ty nemohl žádný turbínový motor zvládnout ani omylem. A tak byl ohromný projekt zastaven.
Jediný
Jediným pozůstatkem devíti generací turbínových aut je tak Chrysler Turbine Car. Postavili ho vyloženě proto, aby dokázali, že to dokážou, a proto, aby to vyzkoušeli v širším měřítku. Karoserie byla navržená v Itálii ve studiu Ghia. Dokonalé. Fantastické. Tak se o autě hovořilo. Vždyť v roce 1963 vrcholilo šílenství kolem letů do vesmíru. Pořádaly se výstavy o budoucnosti (Futurama) a sci-fi bylo nejčtenější literaturou.
Ghia se postarala jak o koncepty, tak i o výrobu „sériových“ vozidel. Ta zkompletovala, ale samostatné karoserie pak Chrysler odvezl do svého závodu v USA, kde do něj vložil technologie.
Automobil, který měl na celé karoserii malé připomínky lopatek turbín (dokonce i pneumatiky měly v bílých bočnicích tyto lopatky znázorněny), byl čtyřmístné kupé s posilovačem řízení, elektrickým posilovačem brzd, elektrickým ovládáním oken. Zajímavostí byly přístroje ve voze. Nebyly osvícené žádnými žárovkami, ale zvýšením napětí se elektroluminiscenční panely zbarvovaly do různých barev a ukazovaly, jaká je teplota chladicí vody.
Motor byla jednoduchá turbína, která bez vibrací, ale se zvukem velmi výkonného vysavače vykazovala výkon 92 kW a 576 N.m. Turbína nevyžadovala žádný olej, překvapovala vysokou životností a bohužel i mnoha chybami. Například se nedoporučovalo šlapat na plyn hned po nastartování. Byly tu chyby už u startéru, ale motor potřeboval samovolně vyběhnout do otáček. Pokud se sešlápl plyn hned po nastartování, zvýšený příděl paliva nezrychlil otáčky, jak by se očekávalo, ale naopak. Testovací jezdci (majitelé) tak museli i při ještě teplém motoru chvíli stát a čekat, než se otáčky turbíny dostanou na potřebnou úroveň.
Lopatky turbíny měly nastavitelnou geometrii, aby bylo možné vyvážit třeba brzdění motorem. Dva rekuperátory tepla pak snižovaly spotřebu paliva.