Iva Pazderková: Život je v packách mých koček

Ukulele není úplně běžný hudební nástroj. Proč jste se naučila hrát právě na ně?

Naučila jsem se na ně hrát, protože se mi líbí. Konkrétně tenorové ukulele má velice krásný a barevný zvuk. Ve světě se úplně běžně používá, jen v Čechách ho lidé považují za trochu legrační nástroj. Mám ráda nejen jeho zvuk, ale i variabilitu. Zaujalo mě i to, že je mnohem jednodušší naučit se hrát na ukulele, které má jen čtyři struny, než třeba na kytaru, která jich má šest. Do studia jsem si ho přinesla, protože mě o to pánové požádali. Měla bych zahrát jednu z písní z mého alba a oni mi budou dělat doprovod. Album vyšlo zhruba před rokem, jmenuje se Ukulala, je to alternativní folk a jsem autorkou hudby a textů. Doprovází mě na něm kapela - akordeon, kontrabas, kytary, benja, bicí.

Využila už jste někdy ukulele i v divadle?

Zatím ne, ale Blondýna na ně také někdy hraje. Složila i jednu píseň na album.

Před časem jsme se bavily v jednom rozhovoru o tom, že budete muset Blondýnu jednou zabít. Zatím nemáte chuť to udělat?

V žádném případě, říkala jsem, že to nastane ve chvíli, až jí budu mít dost. A to zatím rozhodně nemám, Blondýnu miluju, takže stále žije. Jéje, ta je živá až až, mám s ní hodně vystoupení, ať v rámci pořadu Na stojáka nebo v uskupení Komici s.r. o.

Na Primě jste moderovala pořad Pekelná výzva, jaká to pro vás byla zkušenost?

Byla to výzva a zároveň trochu peklo, ale moc mě to bavilo. Já nedělám věci, které mě nebaví. Bohudíky mám to štěstí.

Začala divadelní sezóna, co nového chystáte v Divadle Na Fidlovačce?

Jsem tam už jedenáct let, utíká to. Momentálně nic nového nezkouším, diváci mě mohou vidět v představeních Tři holky jako květ, Babička nebo Hotel mezi dvěma světy. Hostuju ale v Hudebním divadle Karlín v Addams Family, kde hraju Alici, maminku nápadníka Středy. Taky mě čeká pár koncertů s deskou, na něž se moc těším, chtěla bych natočit i nějaké klipy. A těším se i na několik charitativních běhů, které mám před sebou.

Co se vám vybaví, když se řekne koloběh?

Koloběh života. Naše civilizace je trochu postižená myšlenkou, že může všechno řídit a ovládat, což je nesmysl. Já se snažím přijímat a zpracovávat věci tak, jak přicházejí, i když je to někdy těžké. A snažím se žít přítomností, i když je to někdy boj, ale spíš zábava. Život je přece krásný.

Máte doma dvě kočky. Jak ovlivňují váš život?

Mám Šklíbu a Blešku. Můj život ovlivňují poměrně dost. Ony mě ve ´svém´ bytě tolerují jen proto, že jim dávám nažrat a vyměňuju jim písek na záchodě. Taky jsem praktická, když se chtějí hezky vyspat, protože spí na mně. Takže v podstatě již třináct let, od okamžiku, kdy jsem si pořídla Šklíbu, nejsem pánem svého života. Můj život už není v mých rukou, ale v packách mých koček.

Text: Monika SeidlováRedaktor: Ondřej TěšínskýKamera Jindra Kodíček

VIDEO: Roman Šebrle: "Na Geňu a Suchoše jsem si vzal golfovou hůl"