Aleš Háma: Co mi dělá radost?
Aleš Háma bude hostem pořadu TGM v neděli 14.12. od 21:30 bude hostem TGM: Talkshow Geni a Míši na Primě.
Herec a moderátor mluvil o tom, co by si letos na Vánoce přál udělat a s čím se v životě smířil.
Velmi často moderujete, ale dnes jste byl v pozici zpovídaného vy sám, moderátoři měli navíc přesilu. Jak jste se při tom cítil?
Cítil jsem se v pohodě. Já mám tuto pozici rád a nijak mi nevadí. Když jsem v nějakém pořadu hostem, snažím se respektovat toho, kdo se mnou rozhovor dělá. Není moc příjemné, když se host stává dominantním. Ono není ani jednoduché moderovat ve dvojici, musíte se s tím druhým sehrát. Tak doufám, že jsem to klukům moc nepokazil.
Na druhou stranu není dobré ani to, když je dominantní moderátor a hostu nedá moc prostoru.
Toto ale není klasická talk show a já Geňu s Michalem nevnímám jako klasické moderátory. Myslím, že jsem měl prostoru dost, byl jsem spokojený. (smích).
Řekl byste o sobě, že jste upovídaný?
Myslím, že upovídaný nejsem. Mám rád svůj klid a rád trávím čas s rodinou. Nevyhledávám lidi, kteří mluví za každou cenu, protože nesnesou ticho. Je utrpení, když někdo mluví jen proto, aby vyráběl konstantní hluk. Upovídaný tedy nejsem a v civilu nejsem ani bavič. Což bývá někdy problém, protože lidi ode mě očekávají, že jím budu. O tom je písnička Stigma kretena z mé desky. Jakýsi povzdech nad tím, že lidi čekají, že bude sranda, kdykoliv vás uvidí. A jsou situace, kdy opravdu nemáte chuť ani nikoho potkat, natož ho ještě bavit. Ale já si nestěžuju, je dobře, že nás lidi takto vnímají, protože bez diváků nebo posluchačů, bez obecenstva se tahle profese dělat nedá.
Nemrzí vás, že vás lidi vnímají víc jako moderátora než jako herce?
Mrzet vás to může stokrát, ale nezbývá vám nic jiného, než se s tím smířit. Já jsem se poměrně brzy v životě naučil neřešit věci, které neumím a nemůžu ovlivnit. Což je přesně tento příklad.
Jak se Alešovi dabuje postava Leonarda v seriálu Teorie velkého třesku?
Blíží se Vánoce, jak se na ně těšíte?
Svátky mám moc rád, jejich náladu i atmosféru. Zažil jsem i Vánoce v Kalifornii plné slunce a tepla. Ale nad české Vánoce není, obzvlášť když máte malé děti. Svátky trávíme úplně stejně jako většina rodin. Ke štědrovečerní večeři máme rybí polévku a kapra se salátem, večer jdeme na půlnoční, na Štěpána se potkáme u rodičů. Možná máme jen netradiční předkrm, a to je uzený losos.
Máte v rodině nějakou zajímavou tradici? A nejen vánoční?
Já jsem celé dětství i na konzervatoři zpíval ve sboru. Byly doby, kdy jsem zpíval třeba patnáctkrát za svátky Rybovu Českou mši vánoční. A letos bych si ji strašně rád zazpíval znovu a klidně bych to jako svou tradici zavedl. Doufám, že se mi to povede a že si ji zazpívám v kostelním sboru u sv. Jakuba. Tam jsem chodíval do Cantores Pragenses k panu dirigentovi Herclovi, který je už bohužel po smrti, ale sbor funguje dál.
Vedete ke zpěvu i své syny?
Starší Jáchym moc na muziku není, zajímá ho spíš příroda a zeměpis, ale mladší Mikuláš je hudebně nadaný, má ke zpěvu vlohy a baví ho. Tak se ho snažím k němu vést, zpíváme a hrajeme a snažím se mu vysvětlit, že je potřeba cvičit, což ho nebaví. Nechci ho ale drilovat. Vždycky říkám, že to nejcennější, co má člověk rád, by si měl nechat jako koníčka. Protože živit se jakýmkoliv druhem umění, aby se z toho nestala dřina nebo rutina, není vůbec jednoduché.
A co je pro vás tím nejcennějším? Tím zmiňovaným koníčkem?
Já se rozhodně nepovažuju za zpěváka, byť zpěv občas provozuju. Vždycky říkám, že ten, kdo si umí opravit záchod, ještě není instalatér. Ale těší mě, že příští rok to bude dvacet let, co jsme založili skupinu Hamleti, jak já říkám naše hudební mejdanové těleso. Stejnou radost mi dělá i kapela Stigma kretena a mé autorské věci.
Text: Monika SeidlováRedaktor: Ondřej TěšínskýKamera: Jindřich Kodíček
![VIDEO: Roman Šebrle: "Na Geňu a Suchoše jsem si vzal golfovou hůl"](https://cdn.administrace.tv/2023/06/16/small_169/4358eeb5125784e31186e4585d079f11.jpg)