Recenze komiksu Batman Dvojník

Jestliže pro Batmana obecně platí heslo: „Temnota, žádní rodiče,“ pak k němu nově přeložená komiksová kniha Batman Dvojník od filmového scenáristy Mattsona Tomlina a ilustrátora Andrea Sorrentina kompletně bez ostychů přidává ještě: „Péče psychologa, žádný komorník a spousta mrtvých.“

V knize, která se skládá ze tří sešitů, se tentokrát ocitáme v docela jiném Gothamu. Batman zde působí zhruba rok, jeho mise už začíná přinášet ovoce, nemá však po ruce ani Alfreda, ani komisaře Gordona. Ten první ho opustil už v dětství kvůli nezvladatelným návalům vzteku, a ten druhý u policie před časem skončil kvůli korupční aféře několika soudců. Bruce je tak na vše sám, do toho si ve městě vytvořil několik vlivných nepřátel a kvůli novému dvojníkovi, jenž své zločinecké obětí bez váhání na veřejnosti i před kamerami popravuje, mu navíc jde po krku i celá gothamská policie.

Děj s rychlým spádem začíná v momentě, kdy zraněného zakrváceného Bruce v kostýmu Batmana objeví na svém prahu jeho bývalá psycholožka doktorka Thompkinsonová. Ta jeho identitu nevyzradí policii pod jedinou podmínkou – každé ráno za úsvitu ji Batman navštíví, aby s ní probral, co se mu právě honí hlavou. Odtud tak vychází částečně retrospektivní vyprávění, jehož primárním cílem je odhalit identitu druhého Batmana, zabránit policii v dopadení toho pravého, a ideálně při tom očistit své jméno a neumřít. Postupem času ale začíná být patrné, že na rozdíl od jiných komiksových příběhů se zde k happy endu neschyluje.

Příběh je veskrze komorní detektivkou, která je kromě perspektivy Batmana vyprávěna i z pohledu mladé detektivky Wongové. Ta do příběhu vnáší zajímavý úhel policistky, která k Batmanovi nechová žádný přehnaný respekt, jako to dělal Gordon, zároveň však má určité pochyby o tom, proč temný rytíř tak náhle změnil své chování. Její vyšetřování ji dokonce sblíží i se samotným Brucem Waynem a odhalí jeden z doposud nepříliš prozkoumaných aspektů Batmanova působení v Gothamu – totiž jak se vlastně v praxi může maskovaný hrdina pohybovat městem tak rychle a zároveň nepozorovaně.

Atmosférou komiks naprosto zapadá do zbylé tvorby značky DC Black Label – je tedy velmi temný, krvavý a často působí dojmem předem prohraného zápasu, z něhož se však hrdina za každou cenu snaží urvat co nejlepší výsledek. Při čtení pak mohou sečtělejším fanouškům v hlavě vyskakovat i vzpomínky na marvelovského Daredevila a jeho nezapomenutelný střet s falešným ďáblem z Hell’s Kitchen, paralel je tu na to dost. Čtení každopádně rychle uteče, a to jak díky chytře vystavěné zápletce, tak nádherné kresbě. I kdybyste proto zrovna nepatřili mezi fanoušky netopýřího muže, budete s Dvojníkem i přes drobné nedostatky (občasná zkratkovitost nebo minimum akce) veskrze spokojeni. A pokud máte plakát Batmana pověšený nad postelí, je Dvojník zatraceně příjemná povinnost.

Komiks k recenzi poskytlo nakladatelství CREW. Zakoupit jej můžete zde.