U pokladny stál: svérázná spolupráce Vlasty Buriana a Jaroslava Marvana se vyplatila

Herecký koncert Vlasty Buriana s Jaroslavem Marvanem se snad nikdy neokouká. Přitom každý byl úplně z jiného těsta. Zatímco Burian byl pověstný tím, že se spoléhal na improvizaci a předepsaný text v podstatě neřešil, Marvan byl puntičkář, který měl naopak scénář pokaždé dokonale nastudován.

Dokonalá souhra?

„S nimi byla radost spolupracovat. Nechával jsem jim volnou ruku. Častokrát se stalo, že se jejich dialogy spontánně zvrtly tak, že celý štáb řval smíchy. A to byl signál, že se to bude líbit i lidem,“ svěřil se v jednom z dobových rozhovorů režisér Karel Lamač. Pro něj tento film byl vůbec poslední, který v Československu natočil. Krátce poté emigroval před nacistickým nebezpečím do zahraničí.

Na spolupráci s hvězdnými komiky však do smrti vzpomínal rád. „Pro Marvana to občas bylo velmi náročné. Burian improvizoval, což on mimochodem nesnášel, ale jemu to odpouštěl. Neustále tak musel odrážet jeho smeče, držet děj pohromadě, nahazovat repliky a samozřejmě posloužit pointě vtipu. Vyžadovalo to od něj jisté sebezapření, ale Burian si byl jeho kvalit dobře vědom a uměl to náležitě ocenit. Vzal ho k sobě do divadla, kde mu dal královskou gáži a na peníze Marvan vždycky slyšel. Pro oba to bylo výhodné,“ dodal režisér.

Rozdílné povahy

Přestože komediální dvojice na place k sobě skvěle pasovala, v soukromí se příliš nevyhledávala. Každý měl svůj vlastní svět. Zatímco Burian miloval společnost, organizoval večírky a rád se bavil, Marvan, když nemusel, ze svého domu nevycházel.

Text: David Laštovka