Nic nevím, ale řeknu všechno aneb 3x Pierre Richard

Pierre Richard zde vystupuje jako spoluautor scénáře a režisér v jedné osobě a samozřejmě i představitel hlavní role. Tentokrát si napsal roli nezdárného synka, jehož tatínek je bezskrupulózní obchodník se zbraněmi a milovník uniforem. Ostatně uniformami je zatížena celá bohatá rodinka. Jenom synek se jaksi nepovedl.

Pierre Gastié-Leroy nemá zbraně rád, nevyznává hru na vojáky a ani pokřivenou morálku své rodiny. Se služebnictvem se raději kamarádí, než aby ho komandoval, a ve volném čase pracuje jako sociální pracovník. Zrovna má na starosti tři mladíky, kteří ovšem přepadnou banku a utečou i s velkým balíkem peněz. Pierre, který se k celé akci náhodou připlete, je spolu s delikventy dopaden, převezen na policejní stanici a následně odvelen do basy.

Situaci musí žehlit až tatíček, který neposlušného synka z vězení vyzvedne a v mylném přesvědčení, že pokud bude mít syna pod dohledem, nebude moci napáchat takové škody, ho jmenuje šéfem sociálního odboru u sebe v továrně. To ovšem netuší, jaké hrůzné následky to bude pro celý podnik mít… Synáček se s dobrou vůlí sobě vlastní chopí své nové role. Věnuje se péči o zaměstnance, resocializaci nepřizpůsobivých mladíků, nezištně pomáhá přistěhovalcům odlišné pleti… zkrátka na srdci nemá nic jiného než porozumění a ochotu. Jenže ze strany svého otce se setkává jen s nepochopením a co hůř, jeho dobré skutky si nesprávně vykládají i samotní dělníci, kterým pomáhá, odboráři a zdá se, že úplně všichni.

Pokud máte Pierra Richarda a jeho bláznivý humor rádi, tahle komedie patří přesně do jeho ranku. Komika patrně naštvaly úřady a odbory a vyzbrojování kdekoho na téhle planetě, a tak sednul a napsal sice trochu nesourodý scénář, ale pohromadě ho drží pár perfektních fórů a gagů. Chvílemi je to politická satira, chvílemi je to dost vážné, ve většině případů je to ale taková ta typická richardovská bláznivina.