Láska z pasáže: Vladimír Dlouhý přišel na plac opilý, hlavní hrdince vzala smrt lásku i ve skutečnosti

Ve čtvrtek od 20:00 na Prima MAX uvidíte kultovní film Láska z pasáže. Přestože od jeho natáčení uplynulo už více než třicet let, stále se mezi televizními diváky těší velké oblibě. Jak probíhalo samotné natáčení? Proč hlavní role byla svěřena právě Lukáši Vaculíkovi? I o tom promluvil režisér Jaroslav Soukup v rozhovoru pro Prima MAX.

Co se vám vybaví při vzpomínkách na tento film?

Natáčeli jsme v pasážích na Václavském náměstí za plného provozu, a to byl velký problém. Všude spousta lidí. Dodnes si pamatuji, jak nám někteří nadávali, když jsme omezovali provoz v pasážích. Měli jsme drobné problémy i s policií. Menší roli tam měli skuteční pankáči, což ale neuniklo státní bezpečnosti. A tak se začali zajímat o to, co to tam ten Soukup točí za protisocialistický film. Dramaturgyně Věra Kalábová dokonce musela jít k výslechu. Naštěstí to dobře dopadlo a v natáčení jsme mohli pokračovat.

Podle čeho jste vybíral herce? Měl jste o nich jasno už v průběhu scénáře a psal jim role takzvaně na tělo?

Ten film jsme napsali s Mirkem Vaicem přímo pro Lukáše Vaculíka, s kterým jsem předtím natočil Vítr v kapse. Po Lásce z pasáže se z Lukáše stala pro mladé diváky mega hvězda. Další role si v tom filmu zahráli Marek Vašut, Ondřej Vetchý, Světlana Nálepková a další.

Čím vás Lukáš Vaculík zaujal, že jste mu ve svých filmech dával takový prostor?

Měl charisma, navíc se s ním výborně spolupracovalo. Byl to prima poctivý kluk. Pak jsem s ním a Sagvanem Tofim natočil další dva filmy: Kamarád do deště a Kamarád do deště II – Příběh z Brooklynu. Oba ty filmy se staly diváckými hity a v televizi se hrají dodnes.

Jak jste zmínil, ve filmu se objevila plejáda budoucích hereckých hvězd. Jak se na place v té době mladí pánové, jako byli například Vladimír Dlouhý, Marek Vašut nebo Ondřej Vetchý, chovali?

Neměl jsem s nimi žádné problémy. Jen jednou se stalo, že Vladimír Dlouhý se nedostavil na natáčení. A zrovna to byla produkčně obtížná scéna. Točili jsme v noci v Korunní ulici na Vinohradech poblíž tehdejší vinárny Supetar, která dnes už neexistuje. Kameraman Richard Valenta tu scénu zasvětloval z výsuvných plošin… Byla s tím docela práce a stálo to dost peněz. Mělo se začít točit a Dlouhý nikde. Průšvih. Produkce objížděla všechna místa, a nakonec ho našli v jakémsi klubu, kde popíjel s Jirkou Bartoškou a snad i Karlem Heřmánkem. Když ho přivezli na plac, byl silně opilý. Kdybych nevěděl, jaké úsilí stála ta příprava noční scény, tak bych ten natáčecí den stopnul. Nakonec jsem tu scénu s ním natočil a ve střižně pak nechal jen nejnutnější délku záběrů, aby ta opilost nebyla poznat.

Jak jste objevil ženskou hrdinku Tatianu Kulíškovou ze Slovenska?

Dělal jsem v Bratislavě casting s mladými slovenskými herečkami a Táňa se mi líbila nejvíc. Je to skvělá herečka. Byla to její první hlavní role ve filmu.

Prý měla ve skutečnosti podobný osud jako její filmová postava. Také jí zemřel muž v mladém věku. Hovořili jste spolu někdy o tom?

Vím o tom, ale to se stalo až rok nebo dva po skončení natáčení. Po Lásce z pasáže jsem se s Táňou už nepotkal.

Vychází námět filmu ze skutečnosti?

Ten příběh je vymyšlený. S námětem přišel scenárista Mirek Vaic a scénář jsme napsali spolu.

Hudbu k filmu napsal Michal David se Zdeňkem Bartákem. Jak tato spolupráce probíhala?

Už si přesně nepamatuji, kdo kterou písničku složil. Myslím, že hlavně Michal David. V každém případě jsem si ty melodie vybral já z více možností. Texty napsal Eda Pergner a dost jsem ho trápil, když jsem mu je vracel s připomínkami. Nejdříve se čertil, ale pak je dvakrát třikrát předělal až do výsledného tvaru. Byl to skvělý textař. Spolupracoval jsem s ním už od filmu Vítr v kapse, kde otextoval hlavní hit filmu, melodii Zdeňka Bartáka Non stop.

V podkresové hudbě v barech a na diskotékách ve snímku Láska z pasáže zní především muzika slovenského hitmakera Miroslava Žbirky. Jeho písničky se ale hrály výhradně v anglické verzi, jak k tomu došlo?

Jeho písničky se mi vždycky líbily. Vybral jsem si ty, které se hodily do filmu, a také jednu písničku Richarda Müllera – Tlaková níž. Všechny byly v angličtině a dodávaly filmu správnou atmosféru.

Co na to tehdejší cenzura?

S cenzurou jsem neměl žádný problém, Láska z pasáže šla do kin bez sebemenších zásahů.

Film se stal velmi úspěšným. Natočil jste ho za 3,6 milionu korun, zisk činil více než 15 milionů korun. Neuvažoval jste o pokračování?

To opravdu ne. Kdyby hlavní postava, kterou hrál Lukáš Vaculík, ve filmu nezemřela, tak se o tom dalo uvažovat. Ale takhle to bylo bezpředmětné.

Drama Láska z pasáže uvidíte ve čtvrtek od 20:00 na Prima MAX.