Král Šumavy: Pohraniční hrůza a střepy v očích. Herci vzpomínali na náročné natáčení

Ve čtvrtek od 20.00 na Prima MAX uvidíte, kdo je skutečný Král Šumavy. Režisér Kachyňa dostal před samotnou realizací pokyn z ústředního výboru, aby si pro natáčení vybral hezkou vesnici. Rozkaz zněl jasně: aby nebylo vidět rozbité pohraničí. „On jim ale vzkázal, že buďto to bude točit tak, jak to v tom pohraničí skutečně zažil, když tam byl na vojně, tedy všechno zničené, zpustošené, nebo to nebude točit vůbec. Odpověď zněla: ‚Dobře, soudruhu. Ale děláš to na vlastní odpovědnost,‘“ prozradil herec Radovan Lukavský, který byl s celkovým výsledkem filmu spokojený. „Nebyla to jednotka ve vzorové družstevní vesnici a běda, když někdo zradí komunistickou vlast! To tam nebylo. Byl to napínavý film, který se odehrával v reálném prostředí,“ prohlásil Lukavský.

Film se stal nejpopulárnějším filmem roku a hlavní aktéři jezdili na besedy s diváky. „Často se z publika přihlásil někdo, kdo v tom pohraničí sloužil, a řekl: ‚Hlavně vám děkujeme, že jste to natočili takový, jako to na té čáře opravdu je,‘“ vylíčil herec.

Připomínky slavného herce

Lukavský ztvárnil hlavní roli vrchního strážmistra Václava Kota a o natáčení tohoto filmu se rozpovídal v knize Kláry Lukavské Rozhovor s dědečkem. „Celé to začalo tak, že mi zavolal režisér Karel Kachyňa a povídal: ‚Hodili mi na dramaturgii na stůl scénář a řekli mi: nic moc to není, zkus z toho udělat film pro kluky. Jakože to bude napínavé.‘ ‚Fajn,‘ povídám mu. ‚Pošli mi to, já se na to podívám.‘ Když jsem si to pak přečetl, připadalo mi to celkem dobrý. Něco, co můžu zahrát,“ začal své vyprávění.

Pár připomínek ale přece jenom měl. „Domluvil jsem se s Kachyňou, že bych tam rád nějak naznačil, proč tenhle chlap na té čáře slouží. Snad by to mohl být profesionální voják, který se po válce vrátil do služby a zažil tam převrat a teď nemá ani jiné možnosti. Proto jsem tam vložil tu větu: ‚Co z toho mám? Nervy pryč! Ženu pryč!‘ Aby bylo zřejmé, že on tam jaksi není ten nasazený komunista. Já jsem ho prostě viděl jako velitele, který se k těm lidem chová korektně. Ani nějak nadřazeně, když je vyšší šarže, ani zas podlejzavě, rádoby kamarádsky,“ popsal Radovan Lukavský.

Ke svému údivu postupem let zjistil, že se tento typ velitele, kterého ztvárnil, na vojenských akademiích promítal studentům důstojnické školy jako vzor. „Najednou jsem byl vzorovej voják,“ dodal s úsměvem.

Těžké vzpomínky

Přestože od natáčení uplynulo už více než šedesát let, herec Rudolf Jelínek, představitel strážmistra Cigánka, si na natáčení velmi živě pamatuje. „Pár let předtím, někdy kolem roku 1950, jsem byl se skauty na jednom z posledních táborů v Prášilech na Šumavě. Už tehdy byla hranice velmi rušná a střílelo se tam. Já tehdy skládal zkoušku, která se nazývala Tři orlí péra, a jeden úkol byl přespat odloučeně od lidí, sám v lese. Zažil jsem tam noc hrůzy a děsu. Když jsme pak natočili film Král Šumavy, musím uznat, že ta atmosféra byla naprosto shodná s tím, co jsem tam tehdy zažil,“ prozradil Jelínek, který byl režiséru Karlu Kachyňovi vděčný za to, že ho do filmu obsadil. „Stát ve společnosti navýsost důstojné vedle pana Marvana, Lukavského, Valy, Holého a řady dalších bylo pro mě ctí, potěšením, radostí a zkušeností,“ popsal herec.

Během natáčení si však vytrpěl své. „Na Šumavu jsem dojížděl až z Nového Jičína, což obnášelo velký počet kilometrů. Navíc když jsme točili Cigánkovu smrt, scéna se odehrávala někdy v listopadu a voda v tom náhonu byla tak ledová, že jsme z toho všichni měli klepotici. Voda stříkala i na okolní reflektory, takže žárovky praskaly jedna za druhou. V očích jsem měl nejen vodu, ale i střepy z těch žárovek,“ zavzpomínal už s úsměvem.

Co ho naopak trápí, je to, že z celého hereckého ansáblu už zůstal na světě sám. „Z toho filmu jsem už asi jediný, kdo ještě žije. To je moc smutný. Tak si říkám, že jsem na řadě,“ povzdechl si.

Drama Král Šumavy uvidíte ve čtvrtek od 20:00 na Prima MAX.