Kamarád do deště: Režisér Soukup vzpomíná, proč se hlavní hrdinka odmítla líbat se Sagvanem Tofim

Ve čtvrtek od 20:00 na Prima MAX uvidíte na svou dobu velmi akční komedii. Krimikomedie Kamarád do deště od režiséra Jaroslava Soukupa patří ke kultovním českým filmům. Jeho autor nám v exkluzivním rozhovoru pro Prima MAX prozradil zákulisí celého natáčení. A přidal i několik pikantních vzpomínek.

Pane režisére, pojďme pěkně od začátku, jak to celé vzniklo?

V roce 1986, když jsem dokončil Discopříběh, jsem zavolal scenáristovi Mirkovi Vaicovi, že bych chtěl opět natočit film s Lukášem Vaculíkem a Sagvanem Tofim, s kterými jsem před lety udělal úspěšný Vítr v kapse. Měl jsem v hlavě určitou představu o námětu, který by měl být akční a stylem vycházet z Lásky z pasáže. Takže jsme si začátkem roku 1987 s Mirkem sedli a začali pracovat na příběhu. Scénář byl psán přímo na tělo Lukášovi, Sagvanovi a také Karlu Augustovi, který hrál podvodníka Kadlece. Po několika měsících začalo v Praze natáčení. Celý příběh je vymyšlený, není v něm nic, co by bylo inspirované skutečností.

Proč jste si tentokrát k natáčení vybral hlavní město, a to ještě jeho rušné centrum, a nikoliv rodnou Plzeň, kde jste předtím obvykle točil své filmy?

I když mám Plzeň moc rád, tak tenhle příběh byl koncipován pro velkoměsto. Takže od začátku bylo jasné, že se bude odehrávat v Praze. To víte, natáčení v centru města není nikdy snadné, ale zvládli jsme to.

Ve filmu si zahráli i dva polští herci, Beata Andraszewicz, která hrála přítelkyni Sagvana Tofiho, a také Karol Strasburger, jenž ztvárnil šéfa vekslácké party. Co vás vedlo k jejich angažování?

Beata byla velmi příjemná a dobrá herečka, ale byl s ní jediný problém – nechtěla se se Sagvanem líbat. Nechápal jsem proč a ona mi v pláči vysvětlovala, že svému polskému příteli, který je žárlivý, slíbila, že se ve filmu nebude s nikým líbat. Dneska se tomu už směju, ale tehdy jsem byl na Beatu docela naštvaný. Vzpomínám si ještě na jednu věc. Do role historika umění profesora Syřiště jsem od začátku chtěl pana profesora Ivana Vyskočila z DAMU. Jenže ten se zuby nehty bránil hrát v komerčním filmu. Dalo mi to hodně práce ho přesvědčit a jsem moc rád, že nakonec tu roli přijal. Byl v ní výborný!

O herci Karlu Augustovi bylo známo, že měl problémy s alkoholem. Bylo to znát už během tohoto natáčení?

U prvního Kamaráda do deště s Karlem žádné problémy nebyly. Až u dvojky procházel nelehkým obdobím, kdy se rozváděl a měl problémy s alkoholem. Ale samotné natáčení nikdy nenarušil. Měl jsem ho rád, byl to moc dobrý herec.

Jeho syna si ve filmu zahrál Andrej Hryc, který bohužel nedávno zemřel. Jak se vám s ním spolupracovalo?

Když jsem začal Kamaráda do deště připravovat, potřeboval jsem ke zloduchovi Kadlecovi, kterého hrál zmíněný Karel Augusta, společníka stejného ražení. Našel jsem ho v Bratislavě a jmenoval se Andrej Hryc. Byl to talentovaný herec a v té době trochu fanfarón. Vzpomínám na noční natáčení na Vinohradské třídě v Praze, kde Andrej jezdil před kamerou se škodovkou a začal trochu blbnout. Přestože byla ulice částečně uzavřena, pořád tu byl v protisměru provoz a on začal mezi záběry dělat v plné rychlosti smyky před tehdejším Radiopalácem. Naštěstí k žádnému průšvihu nedošlo, ale musel jsem ho tehdy usměrnit. Obsadil jsem ho i do pokračování filmu Kamarád do deště 2 – Příběh z Brooklynu, který se točil o čtyři roky později. To už natáčení probíhalo v klidu a bez jakýchkoliv excesů. Andrej Hryc v mé paměti zůstává jako dobrý herec a zároveň bouřlivák z Bratislavy.

Kolik činil rozpočet celého filmu a jaká byla návštěvnost v kinech?

Pokud vím, přibližně 4,5 milionu korun. Premiéra byla v srpnu 1988 a do kin na něj přišlo kolem 2 milionů diváků. Byl to opět divácký hit.

Proč jste tentokrát udělal změnu v autorech hudby a dvojici Michal David–Zdeněk Barták nahradil jinými?

U Kamaráda do deště není hudba komponovaná přímo pro film. Jen titulní písnička Dávej, ber, kterou složili Jan Baláž a Vašo Patejdl. Hudební dramaturgii celého filmu jsem si udělal sám a vybral skladby převážně slovenských autorů, například Richarda Müllera, Jána Lehotského a dalších.

Říká se, že titulní skladbu k filmu (Dávej, ber) měl původně zpívat Lukáš Vaculík se Sagvanem Tofim, nakonec se ale do světa pustila jen nahrávka s hlasem Tofiho. Je to pravda?

Nevím, kde se tohle vzalo. Byl jsem v bratislavském hudebním studiu, když se ta písnička nahrávala a zpívali ji Lukáš se Sagvanem. Pravdou je, že Sagvan dominoval a Lukáš hrál trochu druhé housle… K té písničce jsem pak s oběma natočil videoklip, který několik týdnů dominoval na první místě tehdy populární slovenské hudební soutěže Triangl.

Jste s Lukášem Vaculíkem a Sagvanem Tofim stále v kontaktu? A neuvažujete o případném třetím pokračování?

O trojce opravdu neuvažuji, to už je pryč. S Lukášem jsem se dlouho neviděl, ale se Sagvanem jsem v kontaktu. Moc rád vzpomínám na dobu, když jsme spolu natáčeli. Dobře se mi s nimi pracovalo, byli to milí kluci a mladí diváci je milovali. Byla to příjemná práce a všechny ty filmy byly hity.

Krimikomedii Kamarád do deště uvidíte ve čtvrtek od 20:00 na Prima MAX.