Jak utopit dr. Mráčka: Libuše Šafránková podstoupila velkou oběť, film se málem nenatáčel

Slavná a velmi oblíbená komedie pro děti i dospělé baví už několik generací. Jejím hlavním iniciátorem byl scenárista Petr Markov. Právě v jeho hlavě se zrodila myšlenka zobrazit vodníky jako lidi, kteří žijí volně mezi námi. „Otevřel jsem časopis Dikobraz a tam byl vtip, jak novomanžel nese novomanželku, mořskou pannu, do vany. A mě napadlo, že by mohlo být fajn napsat příběh o vodnících, kteří žijí mezi námi, ale nemůžou to nikomu říct, aby je nezavřeli do blázince,“ svěřil se Českému rozhlasu.

Komedii Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách si můžete přehrát v iPrima Videopůjčovně:

Spory nejen o hudbu

Napsal šest verzí scénářů a odnesl je na Barrandov, který rozhodoval o tom, co se bude a nebude točit. Tehdejšímu vedení se nápad líbil, realizaci dali zelenou a snímek přidělili režisérovi Václavu Vorlíčkovi. „Ten si k tomu pak přibral kamaráda a scenáristu Miloše Macourka, takže jsme to dělali ve třech,“ dodal Markov.

Než padla první klapka, došlo mezi ním a zmíněnou dvojicí k několika třenicím. Jeho původní námět byl o vodnících žijících ve vesnickém mlýně, což se Vorlíčkovi nepozdávalo. On chtěl příběh zasadit naopak do centra Prahy. Druhá hádka se strhla o to, kdo k filmu napíše hudbu. Režisér trval na skladateli Karlu Svobodovi, který mu rok předtím složil nádherné melodie do pohádky Tři oříšky pro Popelku, ale Markov prosazoval svého spolužáka a kamaráda Vítězslava Hádla. Zatímco v prvním případě Vorlíčkovi ustoupil, v tom druhém byl nekompromisní. „Řekl jsem, že buď to bude dělat Hádl, nebo se žádný film dělat nebude... A bylo to,“ prozradil Markov.

Vodní strasti

Herce během natáčení nečekalo nic příjemného. Někteří z nich se museli máčet ve vodě, která měla okolo deseti stupňů. „Nejvíce to na té Vltavě odnesl Zdeněk Řehoř, který tam musel kompletně oblečený až po prsa, když se na lodičce blížil doktor Mráček a on ho chtěl stáhnout do řeky a utopit. Také to hodně odskákala Libuška Šafránková jakožto vodnická holka. Jednou měla vystoupit z loďky tak, že hupne do vody a udržet se pod hladinou nějakou dobu. Říkal jsem jí: ‚Musíš se pořádně nadechnout a počítej si pomalu do deseti, dříve nevylézej!‘ Ona se chudák vzorně držela u dna, pěkně prochladla, ale naštěstí byla otužilá a neodstonala to. Herci jsou profesionálové, vzali roli, a tak museli trpět,“ popsal s úsměvem Václav Vorlíček.