Dojemná, lidská a nezapomenutelná Společnost mrtvých básníků

Krásný, překrásný autorský počin Petera Weira, jehož filmy jsou tak nenápadné, že je snadné je v záplavě hollywoodských snímků přehlédnout, ale byla by to věčná škoda! Připravte se na dechberoucí příběh konfliktu svobodného ducha se zatuchlým konzervatismem děsícím se nezávislého myšlení.

Robin Williams tu hraje učitele, kterého většina z nás nikdy neměla a mít nebude, ale pro radu si za ním díky tomuhle nestárnoucímu snímku můžeme zajít kdykoli. Skvěle vygradovaný příběh s nádhernými záběry a formou vůbec má velký potenciál dojmout vás až k slzám. Díky bezchybnému scénáři, životnímu výkonu Williamse a lidskému pojetí režiséra se hravě řadí do skupiny filmů na něž nezapomenete a možná si i pobrečíte.

Začíná další školní rok a na chlapeckou akademii ve Vermontu přichází nový učitel John Keating (Robin Williams), aby zdejší studenty učil anglické literatuře. John praktikuje velmi nezvyklý způsob výuky, čímž si své studenty brzy získá a hlavně je naučí mnohem více, než by se mohli dočíst v učebnicích. Stane se jejich vzorem a oni se rozhodnou, že budou pokračovat v tradici Společnosti mrtvých básníků, které byl John dříve členem. Netuší však, jaké následky to bude mít...

Naschvál, jestli si všimnete...

• Ve scéně, kdy se Knox snaží přesvědčit Chris, aby s ním spoluúčinkovala v divadelní hře, střídavě sněží a zase přestává – v závislosti na záběru kamery.
• Když Todd dostane k narozeninám sadu pořadačů na papíry, stojanů na tužky a psacího náčiní a společně s Neilem se ji rozhodne shodit z mostu, je viditelně zabalená v ochranné fólii. Za letu z ní ovšem vypadají všechna pera i papíry.
• V závěrečné scéně, kdy si profesor Keaton přichází do třídy pro své věci, všimněte si pozice chlapců v lavicích. Záběr od záběru se mění.