RECENZE: Kanye West prý natočil nejlepší desku všech dob. Je to pravda?

Kanye West svým výstředním chováním a stále více sebestřednou tvorbou rozděluje posluchače na dva tábory. Vydání napjatě očekávané nové desky bylo typicky westovské... Několikrát odložil vydání, třikrát změnil název i cover, snad desetkrát míchal pořadím a počtem songů a přesto se na výsledkou desku několik velkolepě uvedených singlů nevešlo. Až do posledních hodin před vydáním tvrdil, že deska ještě není hotová. Na Twitteru prohlásil, že jde o nejlepší album všech dob, což po pár dnech s jeho typickou "skromností" opravil, že je pouze jedním z nejlepších... Celá kolekce nakonec vyšla jako "The Life of Pablo" s coverem jak od nějakého internetového vtipálka.

A celá deska nakonec trochu působí, jako by ji narychlo sestavil z různých útržků a rozpracovaných nápadů, které posbíral ve studiu. Kupodivu to však výsledku většinou neškodí, naopak jde o vítané osvěžení v porovnání s příliš uhlazenými a vykalkulovanými deskami ostatních popových hvězd, které jsou si obvykle natolik podobné, jako by vyjely z výrobní linky v jedné showbyznysové továrně – často na nich totiž dělají i stejné týmy producentů.

Úvod v podobě "Ultra Light Beams" je skvostná gospelová záležitost, které Kanyeho vrací až k jeho průlomovému hitu "Jesus Walks", což podtrhuje skvělý part od chicagské vycházející hvězdy Chance the Rappera. Kanye se po minulé desce, na které byl prakticky sám, obklopil spoustou hostů i producentů, a většinou ku prospěchu věci. Většina slavných se objeví jen v drobných epizodních rolích, ale jak Rihanna, tak třeba The Weeknd dodají refrénům tu správnou šťávu.

Že umí Kanye skvěle využít silných stránek svých hostů, je dlouhou dobu známé, stejně jako jeho odvážné žonglování se samply. Nebojí se je použít v jejich dlouhé a okamžitě rozenatelné podobě, obalit je novými beaty a slastně na nich surfovat. Třeba v tracku "Famous" zazní slavná reggae hitovka "Bam Bam" od Sister Nancy nebo v tracku "Freestyle 4" smyčcový motiv od Goldfrapp. Mezi samply se objevují i zvuky ze hry Steet Fighter II a Kanye víc než kdy dřív sampluje vlastní hitovky z minulosti.

Za vrcholy desky se dají považovat skladby "Famous", "FML", "Real Friends" a "No More Parties in L.A.", kde se mu daří skloubit atmosférické beaty, odzbroující sarkastickou upřímnost a silné hostovačky (tradičně parádní Kenrick Lamar). Ale jsou tu taky úlety, kdy se točí ve svém egu nebo neodhadne, co je ještě debilně zábavné a co už je jenom debilní nebo vyloženě zlé – třeba když ve "Father Strech My Hand" vypráví cosi o vybělených řitních otvorech. Jinde zase jako by si na svůj dick nasadil GoPro... nebudeme zabíhat do detailů.

Útržkovitost alba v sobě nese spoustu rizik, ale většina krátých meziher dokáže zaujmout, třeba jako "I Love Kanye", kde vystupuje v roli svého vlastního zklamaného fanouška a všechno nakonec obrátí ve šťastný konec: "Miluju tě tolik, jako Kanye miluje Kanyeho".

Název "The Life of Pablo" neodkazuje ani tolik k odkazu slavného malíře Pabla Picassa, ale spíše k životu obávaného drogového bosse Pabla Escobara, z něhož se po smrti stal díky mnoha filmovým, seriálovým i knižním adaptacím jeden z největších světových anti-hrdinů. Kanye se staví do podobné role a sám ji s chutí komentuje. Jeho nová deska je jakýmsi rychlým průletem celou jeho kariérou. "The Life of Pablo" ani zdaleka nenaplní provokativní slova o jedné z nejlepších desek všech dob a v rámci Kanyeho fascinující kariéry – během níž posbíral mimojiné i 21 cen Grammy – jde spíše o slabší kousek. Přesto letos rozhodně nezapadne.

Hodnocení: 8/10