Vandráci přinesou úžasné motorkářské dobrodružství, prozradili v rozhovoru Pavel Liška a Jan Révai

Tři měsíce jste s Honzou Révaiem cestovali napříč Střední Amerikou, co pro vás byl nejkrásnější zážitek?

Pavel: Mně dělá problém něco vybrat jen tak namátkou. Každej den tam byl krásnej. Ale mě bavilo vždycky ráno vstát a sednout na tu motorku. Je to strašně skvělej pocit jet ty první kilometry, kdy si člověk sedne čerstvej na tu motorku a jede a má celý den před sebou. Vidí tu krásu kolem sebe...

Honza: Tak namátkou. Jeden z největších zážitků bylo při jízdě na motorce koukat do jícnu rozžhavené sopky – do činné sopky, která tam vřela a prskala, když jsme do ní koukali.

Měli jsme otevřené helmy, což pro mě byla úžasná změna, protože jsem zjistil, že se mi hned udělal rohlik. Takovej ten šťastně přiblblej úsměv, co právě v té integrálce nejde. Ten pocit z toho vjemu, že cítíte vánek na tváři, lidi se smějou na vás a vy na ně.

Když jste jezdili s tím rohlikem, kolik jste tak snědli mušek?

Honza: To je zajímavá otázka, protože těch mušek tam bylo strašně málo. Když jezdím tady, tak mám mušek plnou hubu, ale tam nebyl skoro žádný hmyz! Myslel jsem na to často. Občas mě sice trefilo něco opravdu velkého, co bych snad ani nespolkl, ale takové ty malé mezizubní mušky tam nebyly.

Pavel: Mně se stalo v Guatemale, když jsme se rozdělili, že jsem projížděl asi tři kilometry děsnou smrští obrovského hmyzu, jinak nic.

U vás s Honzou se už během natáčení Moto cestou necestou vyvinul specifický vztah – tzv. bromance – jak to probíhalo tentokrát?

Honza: Tak rozvinul se, bych řekl.

Pavel: To bude právě v tom dokumentu na podzim na Prima COOL a já sám se na to těším, protože jsem při natáčení byl totálně pohlcený, takže jsem sám zvědav. Ale rozvinul se ohromně.

Probíhaly tedy romantické západy slunce?

Honza: Moc! Dennodenně. Tedy až na ty tři dny, kdy jsme byli odloučeni.

Prožívali jsme je spolu každý den. Tedy až na ty dny odloučení. Guatemalu jsme si totiž projeli každý sám. A pak vlastně nebyly západy ještě v Kostarice, protože tam to celou dobu propršelo, takže nebyly žádné romantické západy slunce ve dvou.

Co se stalo, že jste se odloučili?

Honza: Pavel dostal periodu a chtěl být sám.

Pavel: Honza říká, že je to proto, že jsem dostal periodu. A je to tak, Honza prostě nevydýchával některý věci. My jsme na tohle ale byli připravení, takže jsme si říkali už dopředu, že když tahle chvíle nastane, tak se rozdělíme. Vydrželo to až do tý Guatemaly, kde jsme rozdělili a 4 dny jezdili každý sám. A bylo to skvělý! Pro mě to byly nejkrásnější čtyři dny.

Čím jsou Vandráci jiní než Moto cestou necestou?

Honza: Dlouho jsme si lámali hlavu nad tím, jak tu cestu udělat jinak, protože tohle není nic novýho, ale pak jsme zjistili, že nejlepší je neplánovat a že nám všechno spadne z nebe.

Pavel: A ono to tak bylo. Mohli jsme být stoprocentně sami sebou, vše je přirozený.

Osmdilní Vandráci vyrazí na cesty už v pondělí ve 20.45 na Prima COOL!