Nahrál jsem 100 hodin ve Starfieldu. V čem jde o nejlepší sci-fi hru dekády?

TEXT NEOBSAHUJE SPOILERY

Nahrál jsem ve Starfieldu už zhruba sto hodin a nehodlám přestat. Mám pocit, že je v něm stále co objevovat, co zažívat a nad čím žasnout. Na druhou stranu bych se klidně podepsal pod tvrzení, že jeho tvůrci z Bethesda Game Studios už minimálně dekádu žijí z podstaty a dávno zašlé slávy. V případě Starfieldu však věnovali mimořádnou pozornost kvalitě a plastičnosti vyprávění, což z něj dělá jejich nejlepší hru v tomto tisíciletí. I když samozřejmě záleží na tom, co od tohoto zážitku čekáte.

„Jde o klasickou hru od Bethesdy, skrz naskrz,“ zdůrazňoval ještě před vydáním Todd Howard, šéf vývoje Statfieldu. Mnoho hráčů už si však dávno vysnilo, že půjde o revoluční počin, který propojí několik herní žánrů do něčeho monstrózního, jakousi singleplayer obdobu projektu Star Citizen. Ten už přes dekádu přitahuje hráče monumentální, ale rozpracovanou podobou. Všichni, kdo ho pomáhají financovat, už tuší, že datum vydání je v jeho případě chiméra, která zřejmě nikdy nepřijde.

Oproti tomu Starfield je po takřka ročním odkladu skutečně venku, navíc na poměry Bethesdy v opravdu solidním stavu (což pořád neznamená, že v něm není hromada menších problémů). Bohužel však těsně před ním spatřilo světlo světa Baldur's Gate 3 (BG3), což je v žánru RPG nový král a už teď se o něm mluví jako o hře dekády. Není fér oba tituly srovnávat, což však neznamená, že se to neděje.

Většina ze složek Starfieldu skutečně zaostává za specializovanějšími kusy. Pokud chcete opravdu hluboký role-play, interakce a vývoj postavy, určitě vám udělá větší radost zmíněná trojka Baldur's Gate. Toulání vesmírem umí v atraktivnější formě třeba stále se zlepšující No Man's Sky, v případě kosmické akce snad ani nemá smysl vytahovat příklady, protože jen ve službě Game Pass, kam od prvního dne vstoupil taky Starfield, najdete třeba série Halo či Gears of War.

Starfield se nicméně skutečně dá popsat jako mix Falloutu 4 a Skyrimu přesazený do vesmíru, což se týká hlavně základních mechanik a enginu samotného. Každou chvíli sledujete nahrávací obrazovku, smějete se hloupému chování NPC nebo žasnete nad nádherným designem lodí, zbraní či okolních předmětů, abyste se o kousek dál zarazili nad odpornými a nenavazujícími texturami, mrtvolnou mimikou postav nebo vodou, která jako by vypadla z roku 2005. Jenže Creation Engine 2 je zároveň ohromně modulární, o čemž nás jistě v následujících letech přesvědčí modderská komunita. Sandboxové DNA Starfieldu ostatně skvěle ukazují vtipné experimenty hráčů s bramborami nebo toaleťáky.

Čím mě však Starfield ani po zmíněné stovce hodin nepřestává fascinovat, je pestrost a provázanost questů, bohatostí dialogů a celková úroveň psaní. Tradičně přitom nejde o bůhvíjak silnou stránku Bethesdy, která vždy uměla spíše konstruovat fascinující světy a fiktivní kultury než tato univerza zaplňovat dramaty, postavami a nějakým zastřešujícím příběhem. V případě novinky se tvůrcům povedlo obojí.

Hlavní linka s organizací Constellation sice zpočátku vaří vodu a z velké části v ní jde vlastně o celkem monotónní sbírání artefaktů, jenže v pozdní části své rozehrané tajemství šikovně zúročí, k čemuž patří i dost jedinečný mód New Game+, který podstatně mění hráčovu perspektivu. Kolegové z Constellation, z nichž většinu můžete přibrat do posádky, jsou navíc dost zajímavá partička s vlastními osudy.

Opravdové zlato však objevíte, až když se přidáte k jedné z hlavních frakcí. Každá z nich totiž nabízí vlastní příběh s jedinečnou atmosférou a laděním. Práce pro byrokratickou mašinérii United Collonies vás nejlépe seznámí s politikou a historií celého světa, můžete taky proniknout jako zvěd mezi piráty z Crimson Fleet, odhalit velké spiknutí ve službách kosmických strážců pořádku z Freestar Rangers nebo být pěšákem v boji korporací, když se necháte platit kravaťáky z Ryujin Industries.

Všechny tyhle cesty zaberou klidně desítky hodin a nabízejí četné zvraty i fascinující setkání. Ani nevadí, že v jádru nejsou nijak prudce originální a opírají se o postupy z knih, filmů či seriálů jako The Expanse, Nadace, Firefly, Battlestar Galactica, Star Trek, Blade Runner nebo Cowboy Bebop.

Ztuhlé tváře při rozhovorech bohatě vyvažuje skvělé namluvení i těch nejvíce epizodních postaviček. Dialogům dost přidávají i zábavné minihry zahrnující přemlouvání nebo vydírání. Konverzace navíc plynou přirozeně, ať už se rozhodnete být spíše úseční, nebo se naopak doptávat na více detailů. Trefit poměr mezi strohostí a užvaněností se tvůrcům podle mě povedlo dokonale.

V případě Starfieldu skutečně platí, že čím delší dobu v něm strávíte, tím více se vám odmění. Pro pouhé zahájení mnoha zajímavých aktivit potřebujete mít dostatek skillů. Chcete přepadnout a ukrást loď? Zpočátku máte smůlu, protože na něco takového musíte umět vyřadit mířením jednotlivé systémy nepřátelské lodě – a abyste s ní pak odletěli, potřebujete patřičně ovládat pilotáž dané třídy. Chcete stavět základny nebo modifikovat koráby? Opět vás čekají desítky hodin, abyste nasbírali dost zkušeností, peněz či materiálu.

Ony desítky hodin se můžou u každého hráče radikálně lišit. V mém případě nemůžu zapomenout, jak jsem pří průletu jedním z hvězdných systémů narazil na opuštěnou stanici na oběžné dráze jedné z planet. Vyklubalo se z ní zpustlé kosmické casino, v němž jsem absolvoval první strhující přestřelku ve stavu beztíže. Na ní navázalo pašování kontrabandu, které jsem si však rozmyslel, když jsem se dozvěděl od jedné z postav, jaké může mít následky. Ani se nebudu zmiňovat, kolik fascinujících příběhů poskytují náhodná pouliční setkání v kyberpunkovém městě Neon. Cyberpunk 2077 je možná technicky pokročilejší, ale Neon nabídl na ploše jediné a daleko menší lokace plastičtější, koncentrovanější a zajímavější svět.

Starfield nafukuje svůj vesmír pomocí procedurálně generovaných planet a lokací. Dalo by se tak říct, že mrazivým způsobem předvídá, jak může umělá inteligence do budoucna vytvářet „nekonečnou“ zábavu na míru. Jenže mechanismům jeho světa dávají život příběhy, které vznikly s evidentní péčí, láskou a smyslem pro humor. Není proto těžké předvídat, že i když je Starfield v mnoha směrech ztuhlý a zastaralý, čeká ho podobně dlouholetý kult jako Skyrim.

Zdroj: Autorský text