Je druhé To pecka, nebo zklamání? Tady se dozvíte, jestli ho musíte vidět v kině

Když před dvěma roky vstoupil do kin první díl hororu To, zaznamenal až nevídaný úspěch. V kinech se z adaptace Stephena Kinga stal komerčně nejúspěšnější horor všech dob a navíc se jednalo o opravdovou žánrovou pecku, která klauna Pennywise zařadila mezi nejděsivější hororové postavy. Tento čtvrtek přichází do kin druhá kapitola, která příběh Klubu smolařů, jenž se po 27 letech vrací navždy skoncovat se smrtícím zlem, nadobro uzavře. A jelikož jsme ho v redakci již viděli, můžeme vám říci, zda se vůbec máte nač těšit.

Hned na začátek si asi můžeme říci, že druhé To rozhodně není kvalitativním průšvihem. Režisér Andy Muschietti má řemeslo stále neskutečně v malíku a po nutném pomalejším úvodu servíruje divákovi jednu děsivou scénu za druhou, lekačky fungují na jedničku a člověk si chvílemi opravdu nemá kde vydechnout. Zároveň umí skvěle pracovat s napětím a v neposlední řadě i s digitálními efekty, kterých je tentokrát mnohem více než posledně. Ani proti nové herecké sestavě se nedá říct ani popel. Mladá parta možná divákům přirostla víc k srdci, jejich starší verze jsou ale také hezky sehrané a zejména Bill Hader coby starší Richie si krade každou scénu pro sebe. I přesto ale nový díl za svým předchůdcem zaostává. Proč?

Může za to zejména přemrštěná stopáž. Druhé To má totiž necelé 3 hodiny a to je na tento žánr prostě moc. I když se tvůrci snaží, aby se ve filmu pořád něco dělo, ani méně pozornému divákovi neujde, že je snímek chvílemi prostě moc natahovaný a příběhově vlastně dost řídký. V závěrečné třetině, kdy byste měli být nejvíce napjatí, se proto z přemrštěné stopáže začnete spíše ošívat a už budete vyhlížet závěrečné titulky. Čtenářům předlohy se pak nebude líbit ani fakt, že tu došlo k radikálním změnám a nedočkají se např. i některých podzápletek.

Dvojka To se pak snaží, nejspíš po vzoru marvelovek, vsázet také na humor, zejména přes postavy Richieho a Eddieho. Vlastně vás místy až překvapí, kolik humoru ve filmu je. Jenže zatímco ze začátku vtipné hlášky působí jako hezké rozptýlení, s postupujícím napětím už začnou humorné vsuvky maličko překážet a moc tu nefungují. Právě kvůli stopáži a zábavným odlehčením pak druhé To i přes velké množství lekaček ve výsledku nepůsobí tak děsivě a atmosféricky jako jeho předchůdce. Ano, stále se jedná o žánrový nadprůměr, který vás v kině rozhodně nenaštve, a jde o důstojné zakončení. Po prvním filmu byla však očekávání přecei jen o něco výš.