Recenze Thora 4: Dorazila skvělá komedie, anebo Marvel znovu selhal?

Režisér Taika Waititi se vrací k Thorovi poté, co ve třetím díle s podtitulem Ragnarok osvěžil svět marvelovek o prvek sebeparodie a bláznivé komedie. Láska jako hrom na něj ve všech směrech navazuje, ale vrací do hry romantiku a hlavně přidává dost temný a tragický osud hned dvojice ústředních postav. A přidává ho bohužel dost nedůsledně...

Komedie a ujetost novému Thorovi vážně nechybí. Jako by se Waititi bál, že nebude mít na všechny vtípky, fórky a narážky dost prostoru, tak pro jistotu zvýšil jejich kadenci na maximum. Humor míří všemi směry, takže se jen občas trefí do vkusu, ve více případech taky ohrává jeden vtip až do momentu, kdy se stane trapným, ale i to je součást jeho stylu a hry. Dá se na to přistoupit celkem snadno, protože komediální talent a charisma Chrise Hemswortha tentokrát doplňuje třeba Russell Crowe coby Zeus, který se jako rozmařilý vládce bohů filmem podobně jako Strážci Galaxie spíš mihne, ale na rozdíl od nich zanechá dost výrazný dojem.

Thor musí celý film hláškovat a je tak odsouzený do trochu jednorozměrné herecké polohy. Šanci dospět dostane až v závěru a výhledově do dalšího filmu, u jeho ex-přítelkyně Jane Foster (Natalie Portman) je však situace jiná. Ta naopak dohnaná tíhou okolností konečně vystupuje z jeho stínu, stává se superhrdinkou Mighty Thor a ovládne někdejší Thorovo kladivo Mjolnir.

Vážnější část příběhu Jane i hlavního záporáka Gorra bohužel z filmu zmizela – je dost cítit, že měl být minimálně o půl hodiny delší. O děsivých činech zabijáka bohů se tak dozvídáme jen z dialogů, podobně tak u Jane dochází k přeměně do supehrdinky příliš rychle. Každou scénu, v níž se objeví, si však Natalie Portman krade pro sebe.

To stejné platí pro bohy zrazeného Gorra v soustředěném podání Christiana Balea, který hraje většinu času tak seriózně, až to působí, že mu nikdo neřekl, jakému filmu se upsal. Jeho příběh se rozvíjí izolovaně v několika souvislejších pasážích a evidentně měl vytvářet protiváhu k okolní komediální nadsázce, což se mu povedlo až díky opravdu silné závěrečné scéně, která by v jiných souvislostech patřila mezi to nejlepší z Marvelu. Jenže tady ji vzápětí překryje další komediální šleha...

Láska jako hrom je neučesanou, ale zábavnou, energickou a vlastně i vcelku dojemnou podívanou, která se vyhnula větším ambicím. Můžete ji za to kritizovat, anebo si vzpomenout na jiné nedotažené, zdlouhavé nebo vyloženě bezkrevné filmy zatím dost rozpačité Fáze 4 marveláckého vesmíru. Na rozdíl od nich nový Thor neřeší tolik sebe ani své postavení v komiksovém univerzu a nabízí prostě srdce na dlani. Berte, nebo nechte být!

Zdroj: Autorský článek