6 nejnapínavějších postapokalyptických filmů: Od Šíleného Maxe k Tichému místu

V neděli večer vás na COOLu vyděsí postapokalyptický horor Tiché místo. John Krasinski a Emily Blunt v něm budou se svými dětmi muset najít způsob, jak přežít na Zemi, která prohrála boj s mimozemskými útočníky. Monstra obcházejí planetu a jediným způsobem, jak boj s nimi přežít, je zůstat potichu – sebemenší zvuk je totiž brzy přiláká! Netradiční horor navazuje na jiné filmy, v nichž byl napínavě vykreslen „svět po konci světa“. Co z tohohle subžánru se povedlo nejvíc?

06) Tiché místo

Typicky platí, že postapokalypsa svádí spíše ke krutopřísné akci než k hororu. Tiché místo však dokládá, že právě to je od řady filmařů málem až školácká chyba! Krájet zombíky katanami nebo vytahovat zpod pláště rotačák sice může být efektní, ale teprve scény, při které jste tak vyděšení, že ani sami nedutáte, se vám skutečně zaryjí do paměti.

Tiché místo si, pravda, v součtu značně pomáhá právě svou premisou. To, že hlavní hrdinové nesmí mluvit a vyluzovat zvuky, je děsivé pro každého, kdo má uši. Což je asi 99 procent diváků. Navzdory mírnému podvodu však dosažené napětí funguje tak dobře, že koncept tohoto bijáku o pár let později „okopírovala“ Sandra Bullock s filmem, v němž hrdinové pro změnu nesměli monstra spatřit.

05) Stalker

Strašit koncem světa samozřejmě není žádná novinka – totéž dělal i jeden ze základních filmů postapo žánru, totiž sovětský Stalker. Lze sice namítnout, že Stalker je tak ambientně napínavý, až je vlastně nudný (a stejně tak by zlí jazykové větší roli ve formování žánru vetkli spíš původnímu Šílenému Maxovi). Ale právě při pohledu na horory, jako je i Tiché místo, vliv Stalkera vytane nejvíce.

Stalker totiž dokázal vykřesat atmosféru jen s pomocí záběrů na rezivějící sovětské tanky, vyděšené hrdiny a kvalitní kamerou/zvukem/vyprávěním. Skutečnost, že je nejnapínavější scénou filmu dvouminutový průchod tunelem, během kterého se NIC NESTANE, ale vy to celé sledujete se zatajeným dechem, budiž dokladem, jak děsivé ono nic může mnohdy být.

04) Šílený Max: Zběsilá cesta

Jak ukazuje zatím poslední Mad Max, ona ani akce nemusí jít proti napětí – je ale třeba ji natočit s jistou porcí umu. Hrdinové, kteří v Resident Evilech porcují záporáky po desítkách, aniž by při tom sami byli na okamžik v ohrožení, jsou zkrátka pro napětí nudní. Jasně, občas je fajn se pokochat postavami tak sebevědomými, až z nich vyloženě stříká charisma. Občas je však dobré okořenit si podobné superhrdiny přízemnějšími drsňáky, kteří měli při svém přežívání hlavně „hodně štěstí“.

Šílený Max si při své non-stop akci podobně vypomáhá porcí momentek, kdy Max jen tak tak uhne o vlásek šípu/kulce/výbuchu/Smrťákovi, což nezapomene okomentovat vyděšenou grimasou. Jen na tom však zdejší akce nestaví, neméně důležité je týmové pojetí filmu, kdy Max typicky bojuje za jinou ohroženou postavu anebo vice versa. V součtu vlastně není zase takový rozdíl mezi Maxem a Supermanem, jenže Superman se obvykle netváří tak vykuleně!

03) 28 dní poté

Pojďme ale zpátky k „pravým“ hororům. 28 dní poté je sice obvykle citováno jako typický zástupce nových zombie bijáků, nelze mu však rovněž upřít přesah do obecného postapa. Koneckonců záběry na vylidněný Londým během současné pandemie trestuhodně často evokovaly právě scény z úvodu téhle klasiky od Dannyho Boylea.

Přitom stačilo málo – podívat se na filmovou epidemii novýma očima a namísto hořících měst plných trosek je ukázat prostě... vylidněné. 28 dní poté si navíc pomáhalo i nákazou, která dělala z lidí zombíky během pouhých pár sekund, takže nebezpečí o to více číhalo i v té nejklidnější oblasti. A nikoliv nadarmo to inspirovalo nejen celou novou vlnu zombie filmů, ale vlastně i obrazy, které dnes sledujeme ve zprávách.

02) Cesta

Podobně putovní je i Cesta a také v ní jsou hlavním rizikem lidé – ale nikoliv kvůli své nákaze, nýbrž kvůli svému HLADU! Cesta si zasloužila stříbrnou příčku právě kvůli tomu, že se obešla bez zombíků či jiných berliček a připomněla, že chuť na lidské maso nemusejí mít jen lidé vystavení šílenému viru, ale i lidé, kteří zkrátka mají HLAD!

Poté, co neznámá událost způsobí kolaps většiny biomu na Zemi, totiž v Cestě sledujeme toulky otce a jeho synátora ve světě, kde neroste nic moc poživatelného – a s kolapsem potravního řetězce jsou tak zdrojem jídla jen předkatastrofické zásoby... a lidé! Kanibalistický děs z toho, že každé setkání s jinou živou duší může skončit na pekáči, je v Cestě tak tíživé, že není divu, že si většina z nás tohle postapo asi jen tak nepustí pro zlepšení neděle …

01) Potomci lidí

Zřejmě nejzajímavěji však napětí vykřesali Potomci lidí, kteří jsou rovněž zajímaví tím, že vlastně není jisté, do jaké míry jde o skutečné postapo a do jaké jenom o dystopii (čili jakési pre-apo). Sugestivní ruční kamera a protagonisté, kteří jsou stejně zranitelní jako většina diváků – to je zdejší recept na napětí! Najdeme tu i další příklady z výše zmíněných technik, třeba to, že Clive Owen vlastně musí po většinu filmu eskortovat těhotné děvče ve světě, kde se žádný člověk už dvě dekády nenarodil.

Potomci lidí jsou v téhle atmosférické lize filmů tak absolutním vrcholem, že stále zůstávají nepřekonáni (filmaři si od nich půjčili nápady třeba pro nedávný válečný biják 1917). Za pár let se dočkáme roku 2028, v němž se Potomci lidí odehrávají, a bude hodně zajímavé sledovat, kolik dalších děl biják Alfonsa Cuaróna z roku 2006 do té doby inspiruje. Snad mezi nimi bude minimum bloků z televizních zpráv!

Tiché místo začíná na Prima COOL v neděli ve 23:05.