Co znamená konec Jokera? Režisér vysvětlil jeho poslední scénu

Joker od Todda Phillipse sklidil hlasité ovace – po dlouhé době šlo totiž o velmi netradiční komiksový film! Příběh o tom, kterak Arthur Fleck (s tváří Joaquina Phoenixe) sklouzává stále blíž a blíž k šílenství a násilí, kulminoval ve finále, kdy je Arthur zřejmě zavřen do blázince. Tahle scéna však šla interpretovat dvěma způsoby a diváci doposud nevěděli, který z nich je “ten správný”.

Fanoušci komiksu můžou scénu vnímat optikou příběhu "klasického Jokera". Ten je právě jistě zavírán do Arkhamu, kde potká Harley Quinn, následně uprchne, pustí se (za mnoho let) do Batmana a celkově se stane tím, čím se má stát. Haleluja!

Pokud ale odhlédneme od této přímočaré interpretace, je tu ještě jedna možnost – Arthurovi možná prostě hráblo a celý příběh filmu si vymyslel, potažmo ho vyprávěl v blázinci svému cvokaři. Takzvaný "nespolehlivý vypravěč" je v intelektuálnějších filmech oblíbeným nástrojem – a Joker má k něčemu takovému daleko blíž než k obvyklé komiksové žánrovce.

I jiné filmy koneckonců dovedly naservírovat delikátně dvojznačný konec svého příběhu. Nejslavnějším příkladem je nejspíš sci-fi Total Recall. Ta podle režiséra Paula Verhoevena končí tím, že se Quaid probouzí z halucinace, takže se mu celý film jen zdál. Jenže podle Arnolda Schwarzeneggera se zdejší příběh vážně "stal". A teď babo raď!

Záhadu Batmanovy nemesis se každopádně povedlo (víceméně) rozklíčovat díky dvacetiminutovému filmu o filmu jménem Joker: Vision & Fury. V tom Phillips zmiňuje i zakončení filmu a vytahuje poměrně překvapivá odhalení toho, jak to celé myslel. Podle Phillipse byl Arthur po dobu vyprávění skutečně v blázinci a to, co vidíme na plátně, je tak především jeho verze příběhu.

To nevylučuje, že nejde o "skutečného Jokera", tím totiž ve své hlavě opravdu je, a možná že jeho příběh inspiroval "skutečného Jokera". Podle Phillipse však Arthur "skutečným Jokerem" spíš není... i když to odmítá říct se stoprocentní jistotou.

“Existuje mnoho způsobů, jak se na film dívat,” tvrdí Philips. “Nemusí jít o pravého Jokera. Je to jen jedna verze Jokerova původu. Verze, kterou tenhle chlápek říká svému doktorovi.” Co je paradoxnější, ani mezi tvůrci filmu v tomto hledisku nepanuje shora. Podle Phoenixe totiž Arthur je pravý Joker. Alespoň jej tak tedy hrál!

Historie se tak opakuje a tři dekády po Total Recall je finále Jokera nemlich stejným příkladem zakončení, v němž každý vidí něco jiného. Na druhou stranu, vadí to? Podobně nejasné bijáky nezřídka těží z toho, že si je každý může vyložit tak, jak mu to sedí. A právě v tom bývá jejich neochvějný půvab!