Proč se nové horory tak často vracejí do 80. let? Existují hned tři velké důvody

V posledních letech se řada hororových filmů a seriálů vracela do období 80. let. To, Stranger Things, Léto 84, Dům ďábla či celá devátá série American Horror Story... všechna tato díla (a spousta dalších) se inspiruje kdysi zavrhovanou poetikou 80. let, a dokonce se nejvýrazněji obrací přímo k roku 1984. Proč se osmdesátky staly pro tvůrce hororů tak oblíbeným obdobím?

Zaprvé je třeba zmínit poměrně dobře popsané nostalgické návraty o tři dekády zpátky: V 90. letech se vzpomínalo na šedesátky, o dekádu později na sedmdesátky, a tak není divu, že zhruba mezi lety 2010–2020 se dočkaly renesance osmdesátky. Částečně za to může generační obměna, kdy současní mladí tvůrci právě v této epoše vyrůstali, a tak je pro ně spojena s velkou dávkou nostalgie. Navíc v posledních pár letech se větší pozornosti dočkávají i 90. léta, takže tento generační posun zřejmě bude platit i nadále.

Zadruhé byly osmdesátky rájem filmových hororů. Od prvního Halloweenu z roku 1978 se do centra zájmu dostaly slashery a právě v této době se fanoušci krvavých bijáků dočkali ikonických sérií jako Pátek třináctého, Noční můra v Elm Street, Lesní duch či Dětská hra. Tehdejší doba hororům přála, a tak není divu, že když se filmař zamýšlí nad časovým zasazením vlastního hororového díla, právě osmdesátky mu vytanou na mysli jako první. Obeznámenost s šablonami a klišé této doby navíc umožňuje se vůči nim vymezit, zpracovat je podvratně a originálně – a leckdy to k úspěchu zcela stačí.

A tím se dostáváme ke třetímu a nejzajímavějšímu důvodu – totiž proč vlastně v 80. letech vznikalo tolik hororů? „Horor byl vždy společensky uvědomělý a angažovaný. Jako žánr závisí na šoku a prožívání hrůzy. Proto je úrodnou půdou pro zkoumání konfrontačních a rozvratných témat,“ vysvětlil docent Johnny Walker, odborník na hororové filmy z britské Northumbria University. „Pro dnešní dobu je globálně typická éra populistických pravicových vlád. Což se částečně shoduje s dřívějšími konzervativními přístupy, zastoupenými především Thatcherovou a Reaganem.“ Pojítko mezi politickou realitou 80. let a globálním děním po roce 2010 je tedy zcela patrné…

Aby toho nebylo málo, známé jsou i případy tzv. satanské paniky, která sice svůj vrchol zažila v 70. letech (i ve spojení s filmy jako Vymítač ďábla či Přichází Satan!), ovšem ani v následující dekádě nepolevovala a až s příchodem 90. let se začaly apokalyptické vize o nevyhnutelném příchodu Satana na pozemský svět umírňovat. Podobným fenoménem byly i skutky sériových vrahů v čele s Jeffreym Dahmerem a Richardem Ramirezem. Tyto okolnosti jsou pak dobrým základem pro vytváření nových fikčních příběhů, které díky ukotvení v realitě působí pravděpodobněji a skutečněji – a tím pádem i děsivěji.

ZDROJ: The Guardian