Recenze Finche: Tom Hanks se snaží přežít apokalypsu v nové trosečnické sci-fi. Stojí za vidění?

Neuvadající hvězda Tom Hanks se v poslední době výrazně stylizuje do role ušlechtilé otcovské figury – chápavého tatínka, kterého bychom chtěli snad všichni. Papučovité role ve westernu Zprávy ze světa i válečném Greyhoundu zjevně neopouští a v novince s názvem Finch si připisuje další vousatě klaďácký zářez. V tomhle případě však film neobsahuje už nic jiného, co by stálo za pozornost.

Režisér Miguel Sapochnik, který má na kontě řadu epizod Hry o trůny včetně těch s nejrozmáchlejšími bitvami, se tentokrát výrazně krotil a naservíroval uměřený rodinný film prezentující se jako postapokalyptické sci-fi. Hanks ztvárňuje titulní postavu Finche, osamělého stárnoucího inženýra žijícího v laboratoři na americkém jihu. Už zhruba deset let úspěšně přežívá v děsivých podmínkách – sluneční erupce zničily ozonovou vrstvu, radiace a neúnosné horko učinily pobyt na zemském povrchu nemyslitelný. Společnost při rabování opuštěných obchodů mu dělá hravý pejsek a také robotický pes, kterého Finch zkonstruoval.

V důsledku těchto nevlídných podmínek se však Finchovo zdraví zhoršuje, a tak zkonstruuje humanoidního mluvícího robota, aby se o psa postaral, pokud se jeho páníčkovi něco stane. Tak vzniká Jeff, hravý a sympatický, jenže poněkud nedospělý a impulsivní robot. V tu chvíli se k Finchově úkrytu začne blížit smrtící bouře, a tak musí celá skupinka vyrazit v obrněném karavanu směrem na západ. Taková zápletka nedává úplně smysl, a to obzvlášť s přihlédnutím k tomu hlavnímu, co se během dlouhé cesty vyprahlou krajinou odehrává – Finch se snaží učenlivému, leč zbrklému Jeffovi předat co nejvíc zkušeností.

Což probíhá tak, že Finch rozdává moudra a s vážnou tváří deklamuje banální příběhy. Divák si zároveň může odškrtávat povinné výukové lekce, během nichž Finch učí robota základům lidskosti i péče o bližního (v tomto případě psa). Mohli bychom zde vidět témata sbližování člověka se strojem či hledání otcovské figury – myšlenky jsou však natolik průhledné a na sílu tlačené, že nemá cenu se jimi výrazněji zabývat.

Což nakonec platí pro celý film: Od začátku je totiž jasné, co se zhruba děje a jakým směrem se bude příběh ubírat. A, postapokalyptický světe div se, ono se to přesně tak děje! Je až fascinující, jak se tvůrcům podařilo vyhnout možnému rozvinutí premisy a za každou cenu zůstávají v nejočekávatelnějších nalinkovaných obrysech. Pod scénářem je podepsán Ivor Powell, pro něhož se v 78 letech jedná o debut – stejně tak by se však mohlo jednat o příběh napsaný androidem Jeffem, umělou inteligencí, generátorem sci-fi melodramatu. Podstatné prvky jsou na svém místě, vše je jakoby v pořádku – přesto film nedýchá, nepodněcuje, nenabízí nic navíc.

A tak se děje přesně to, co divák očekává. Roztomilá partička cestuje opuštěnými městy, hledá opuštěné jídlo, chrání se před přírodním běsněním a bohužel se také velmi úspěšně brání kontaktu s ostatními lidmi. Podle Sapochnika film obsahoval ještě závěrečnou pasáž, v níž došlo k nepříliš příjemné konfrontaci hrdinů s jinými přeživšími – nakonec se však tvůrci rozhodli natočené scén vyřadit a nekazit dlouho budovanou feel-good atmosféru. Pro náročnějšího diváka velká škoda, pro většinu však nejspíš vítané rozhodnutí.

Za pozornost stojí, že Finch je jedním z řady filmů, které padly za oběť pandemii. Původně totiž měl jít po názvem BIOS do kin už v říjnu 2020, nakonec se však až o rok později ocitl na streamovacích službách a to pod jiným názvem. Pohlaváři studia Universal tedy dílu nevěřili natolik, aby byli ochotni riskovat divácký zájem v kinech, a raději vsadili na jisté peníze ze streamovacích platforem.

A to vše navzdory faktu, že film produkovalo studio Amblin, spojené se jménem Stevena Spielberga, a v pozici výkonného producenta se ocitl slavný Robert Zemeckis. Spielberg s Hanksem spolupracoval opakovaně, nejvýrazněji v diváckých hitech Zachraňte vojína Ryana, Terminál nebo Chyť mě, když to dokážeš. A Hankse v jeho zřejmě nejslavnější roli Forresta Gumpa režíroval právě Zemeckis. Na první pohled se tedy jedná o osvědčenou a velmi funkční kombinaci, jež je však možná na dnešní dobu už přece jen trochu přežitá.

Zatímco hladivé, jednorozměrné filmy v 90. letech slavily úspěch (a Hanks s nimi), doba přece jen pokročila – americké recenze jsou vůči Hanksovi v úloze Finche velmi smířlivé, avšak přesto se nebojí zmínit, že aktuální snímek se přece jen příliš drží osvědčených receptů a ostřílenému fanouškovi postapokalyptických či sci-fi filmů nenabízí nic nového. Holt už možná nestačí, že se miláček amerického národa objeví před kamerou a zahraje sám sebe. A to je moc dobře.