Kanibalismus na 7 způsobů aneb Na tyto filmy potřebujete opravdu silný žaludek

Kanibalové (Cannibal Holocaust, 1980)

Historicky zřejmě první příspěvek do žánru found footage využil kanibalismus jako součást exploatace. Pojídání lidí jde ruku v ruce s výjevy znásilnění, týrání zvířat, kastrace a dalších nechutných věcí. Potřeba filmu za každou cenu šokovat dostala do problémů samotné tvůrce, kteří museli dokazovat, že jde skutečně jen o fikci.

Co bude k večeři (Lucky Stiff, 1988)

Herec Joe Alaskey byl známý spíše z komediálních rolí, a tak není překvapením, že je film o obtloustlém muži, jehož nová přítelkyně přivede na večeři do své hodně bizarní rodiny, hodně černou komedií. Samozřejmě, že krásná Cynthia svému nápadníkovi zamlčí, že právě on má být hlavním chodem. Kanibalismus je komickým prvkem, kdy zdrojem humoru jsou různě se pitvořící a divně se chovající členové rodiny a jejich živé představy o tom, jak se hlavní hrdina vaří v kotli se zeleninou. Kanibalové jsou nesporní padouši, zároveň ale fungují jako komické figurky, přičemž specifické stravovací návyky slouží jako prostředek k dokreslení bizarnosti komediálně-hororových postaviček, které v hrdinových i divákových očích i bez toho překračují hranice normálního.

Přežít (Alive, 1993)

Napínavé drama podle skutečné události zachycuje tým ragbistů, kteří se po pádu letadla ocitnou uprostřed zamrzlých And. Jejich boj o život pramení především z nedostatku jídla, vody a tepla, a vyčerpaní sportovci se uchýlí k nemyslitelnému – pojídání kousků svých mrtvých. Film pracuje s motivem kanibalismu jako vrcholem zoufalství, ukázkou toho, jak moc jeho postavy dosahují hranice svých možností. V momentě, kdy se k němu hrdinové uchýlí, dopadnou na příslovečné dno. To jim později pomůže si uvědomit, že už se riskantní plán na záchranu nezdá být zas tak riskantní. Jakmile totiž překročí práh zoufalství, není co ztratit.

Dravci / Žer, nebo umři (Ravenous, 1999)

Než se monstrum známé jako wendigo stalo součástí standardního hororového bestiáře, mátli Dravci svou prací s tímto mýtem filmové kritiky, kteří film chválili za nevšední spojení kanibalského a upířího hororu (třebaže kanibalský horor nemá zcela pevné ukotvení). Tento výborný hororový snímek s ještě lepším soundtrackem ustavuje kanibalismus jako součást starodávného mysticismu, zrůdný mýtus, ale zároveň jako metaforu pro příběh o zbabělosti a hledání vnitřní odvahy. Řečenou odvahou je v první řadě udělat nemyslitelné, ochutnat lidské maso, které dodává nadpřirozenou sílu, a následně je jí síla návykové stravě odolat, když jde do tuhého.

Miluji tě k sežrání (Trouble Every Day, 2001)

Podobně jako v Dravcích je i v této pseudoartové podivnosti kanibalismus vyobrazen jako něco, co hrdinové vnímají jako odpornost, ale zároveň s tím nemohou přestat. V poetice Miluji tě k sežrání ale záliba v lidském mase slouží jako metafora pro sexuální úchylku nebo sadistické sklony, s nimiž jde ruku v ruce nemožnost vést normální společenský a romantický život. Přitažlivost i odpudivost zrůdné úchylky je dána vyobrazením erotických scén, doprovázených řádně odpudivými výjevy, a zhlédnutí tohoto filmu tak lze doporučit jen opravdu silným žaludkům. Extrémně násilné scény jsou bohužel tím jediným, co si z filmu zapamatujete.

Hannibal – Zrození (Hannibal Rising, 2007)

Hannibal Lecter se nepochybně objevil v mnohem lepších filmech, málokterý ale kupodivu tematizoval jeho největší poznávací znamení. Příběh o zrození nelidského monstra je zároveň kanibalismem rámovaný – je to událost, jíž celé vyprávění začne (skupina vyhladovělých vojáků sní Lecterovu sestru) – a zároveň nástroj Hannibalovy pomsty. S každým padouchem, na něhož dopadne Hannibalův hněv, se Lecter stále přibližuje své nechutné zálibě. Olizováním krve to začíná, přípravou tvářiček s houbami to pokračuje a požíráním hlavního padoucha zaživa Lecterova bestiální proměna vrcholí. Kanibalismus tak není jen atrakcí, ale nástrojem, jakým film vymezuje zrod jednoho z nejpamátnějších padouchů kinematografie.

Do morku kostí (Bones and All, 2022)

Nový romantický horor vykresluje kanibalismus jako stav existence, který předurčuje hlavní hrdiny k životu na okraji společnosti. Touha po odporných věcech postavy odsuzuje k oscilaci mezi potlačováním temných choutek a sdílením těchto vášní s nejbližší osobou, jíž se může stát jen podobný vyvrhel. Dobrou chuť!

Zdroj: Autorský text