Planeta opic: v čem se liší kniha a film

Planetu opic jsme si připomínali nedávno skrze její Burtonovu adaptaci z roku 2001. Cinefilové navíc mohli v červenci zajít do kina i na její nejnovější díl.

COOL však ve středu večer vysílá film nejpůvodnější, první díl v hlavní roli s Charltonem Hestonem z roku 1968!

Málokdo ví, že i tento měl předchůdce ve stejnojmenné francouzské knize z počátku 60. let. Abyste mohli machrovat před kamarády v hospodě, posvítili jsme si na tři největší rozdíly mezi Planetou opic a Planetou opic.

Opice jsou zaostalejší

Původní literární dílo si opičáky představovalo jako pokročilou civilizaci, dokonce více než tehdejší (nebo vlastně i dnešní) lidstvo. Příkladem za všechny je skutečnost, že knižní opice zvládají technologii letů do hlubokého vesmíru a opanují celou svou planetu.

Filmová adaptace měla původně sdílet tentýž prvek, tvorba gigantické opičí civilizace se však ukázala být neskonale drahým špásem. Filmové sci-fi v roce 1968 stále ještě neměly pověst výdělečných trháků (Hvězdné války vznikly až o dekádu později) a pro potřeby minimálních výdajů se tak opičí megapole změnily na středověkou vesničku s příchutí postapokalypsy.

Hlavní hrdina je hloupější

Jak už to bývá v případě knih, hlavní knižní hrdina není primitivní nekňuba, nýbrž pisálek. Knižní hrdina, který po letu vesmírem s dvěma přáteli skončí na opičí planetě, se jmenuje Ulysse Merou (ve filmu Taylor) a je novinářem popisujícím revoluční let do hlubokého vesmíru.

Chlapácký astronaut Taylor (ztěleněný Charltonem Hestonem) naproti tomu ve filmu ztělesňuje docela jiné prvky. Jeho výmluvnost je nahrazena lesklými svaly a rebelskou schopností nejít pro ránu daleko. Namísto slov preferuje činy. Je to tak však jedině dobře, protože přiznejme si, že koukat hodinu na obtloustlého žurnalistu, by nebyla ni zdaleka taková sranda...

Zcela odlišný konec

Ti, kdo znají pojem "interpretace", se však nejvíce pozastaví nad zcela odlišným zakončením obou děl. Filmový konec je všeobecně známý – Taylor narazí na Sochu svobody a uvědomí si, že byl celou dobu na Zemi. Filmové lidstvo způsobilo jadernou válku, následkem čehož prakticky vymřelo, respektive zdegenerovalo do zvířat. Štafetu po nás převzaly opice, chovající se však minimálně stejně dogmaticky a agresivně. Sdělení během 60. let, kdy skoro došlo na skutečnou jadernou válku, nemohlo být mrazivější.

Kniha namísto toho obsahuje konec ve stylu pozdější Burtonovy adatapce z roku 2001 – Ulysse zde unikne z opičí planety (která tedy nebyla Zemí) a vrátí se na starou Zemi, zjistí však, že i na naší Modré planetě byli lidé nahrazeni opicemi. Namísto varování před lidskou sebedestrukcí tak kniha jakoby pojednávala spíše o hrozbě invaze nezastavitelné hrozby, než že by "nastavovala zrcadla".

(lol)