Stručná historie Planety opic
K nedělně večernímu výletu do světa opičáků přinášíme rychlokurz všech filmových inkarnací!
V neděli 1. prosince jste mohli na Prima COOL sledovat snímek režiséra Tima Burtona Planeta opic.
Což je zcela jiná Planeta opic, než Planeta opic režiséra Franklina J. Schaffnera z roku 1968 nebo Zrození Planety opic režiséra Ruperta Wyatta z roku 2011. Nemluvě o několika dalších verzích.
Abyste se mezi nimi neztratili, je tu náš přehledný přehled.
1) Planeta opic (1968)
Rok 1968 byl pro milovníky sci-fi doslova revoluční, a to tak, že se mu dodnes jiný rok nevyrovnal! Do tohoto data totiž sci-fi snímky obvykle připomínaly béčkové kravinky, které ač občas s duchaplnou myšlenkou, stále působily jako natáčené s ochotníky. V roce 1968 však najednou přišla intouština 2001: Vesmírná odysea, která má dodnes nepřekonané triky a realismus (= trochu nudu) letů do vesmíru, a na druhé straně pak původní Planeta opic. Kombinace obou tak spolehlivě přebíjí i nástup Hvězdných válek, které vlastně navíc sci-fi nejsou, že jo...Přínos Planety opic leží hned v několika rovinách. Zaprvé, konečně vzal někdo vážně nutnost vytváření masek, díky čemuž byli opičáci pro tehdejší diváky nepředstavitelně realističtí. Zamrazila však i story. V turbulentních 60. letech byl film paralelou k nepokojům mezi bělochy a černochy, ale také vizí světa po atomové válce. Po většinu snímku si diváci mysleli, že sledují nataženou epizodu Star Treku, avšak na konci jim zvrat z pera Roda Sterlinga (autor kultovní Twilight Zone; což je něco jako Krajní meze) ukázal, že se koukali na dění na Zemi! Ten šok byl svého času těžko představitelný a vzhledem k dobové relevanci daleko přebíjel i zvrat z Šestého smyslu...
2) Do nitra Planety opic (1970)
Pokračování Planety opic je rozkošně označováno za jeden z nejlepších nejhorších příkladů filmové dojné krávy. Namísto pokračování kvalitního materiálu totiž snímek vznikl hlavně ze snahy ještě jednou využít kulisy prvního filmu, a tak do poloviny připomínal jeho remake, a to prosím pěkně včetně přítomnosti DRUHÉ party astronautů, kteří jako na potvoru také havarovali…
Po své půlce se však snímek zrodí v cosi mezi solidní satiru a exploatační kravinku á la Macheta – dokonce se na šest sekund (nebo tak nějak) ukáže i původní hvězda Charlton Heston.
Navíc konečně dojde na jakž takž odhalení toho, co vlastně ve světě opic dělá původní lidstvo – a brilantní vykreslení zdegenerovaných zbytků Homo Sapiens jako kultu holohlavých telepatů a náboženských fanatiků uctívajících vodíkovou bombu filmu už nikdo nevezme.
3) Útěk z Planety opic (1971)
Trend úpadku se na chvíli podařilo zpomalit Útěkem z Planety opic, leč, co si budeme namlouvat, sestupná tendence je evidentní.
Ve třetím filmu totiž sledujeme reverzní postup scénáře – namísto lidských astronautů v opičím světě tak opičáci na konci druhého filmu cestují časovou trhlinou zpátky do naší současnosti, do světa lidí! Třetí film z toho nevyčaruje o moc větší pointu než "lidé jsou také svině", slouží však jako předehra pro film čtvrtý – takže mu to promineme.
4) Dobytí planety opic (1972)
Kulometnost palby filmů – a dle toho i jejich kvalitu – si můžete odvodit i ze skutečnosti, že mezi posledními třemi díly jsou sotva roční odstupy. Mezi Dobytím a Bitvou pak dokonce méně než roční! Kam se na to dnešní trháky hrabou... Ale přitom byl paradoxně čtvrtý díl dost možná druhým nejlepším kusem původní série. Dobytí se totiž, v návaznosti na Útěk, vrátilo na samotný prapočátek celého příběhu, do doby, kdy opice byly už na světě, stále však teprve jako sluhové skoro-dnešního lidstva, a ukázalo nám celou krvavou revoluci proti Homo Sapiens. Přesahy se tu znovu snoubily v pohledu na masivní bitky, a tak se konečně zase jednou nažrali intoušové i běžní diváci.
5) Bitva o Planetu opic (1973)
Konečně pátý díl původní filmovou sérii ukončil, a to tak, že neslavně. Snímek se odehrává po vítězství opic, ale ještě před tím, než úplně zmizí lidé – a o to tu jde. Ceasar se totiž dopídí zpráv opic cestujících časem ze třetího filmu, že Země bude nakonec zničena (konec druhého filmu), a tak se vlastně snaží změnit budoucnost, až se mu to nakonec podaří. Čímž jsem vám vyzradil konec a ušetřil vás tak teroru sledování tohoto ochotnického divadla.
Frančíza tím zdaleka nekončí – televizní filmy jako Návrat na Planetu opic (1984) nebo seriál Planet of the Apes (1974) byly však zcela poplatné dobové úrovni americké televizní produkce, která obvykle podávala zážitek stojící někde mezi operací tlustého střeva a holocaustem. To pravé zabřednutí do kvalitnějších vod přišlo až po novém tisíciletí.
6) Planeta opic (2001)
Ha, zacyklilo se nám to! Burtonova Planeta opic z roku 2001 je remakem, jak se patří – má lepší masky, lepší efekty, upravenou zápletku, a pro mnohé pošlapává svou předlohu...Tak prosté to však není. Burton totiž stál před zjevnou Sofiinou volbou: zrecyklovat původní story s jejím koncem, který už všichni znají, by nefungovalo. Sáhl tak po prapůvodní knižní předloze prvního filmu, románu La Planète des singes (1963) od Pierra Boulla. Závěrečný návrat Marka Walkberga na Zemi, svého času tak ostře kritizovaný diváky, je totiž nemlich totožný s mindfuckovým koncem knížky (akorát Washington DC nahradí Paříž).
7) Zrození planety opic (2011)
Přesto Burtonova nezemská vize diváky úplně nenadchla, a tak přišel čas znovu rebootovat a začít od nuly. Předloňské Zrození se po vzoru Dobytí Planety opic zaměřilo na prvopočátek příběhu – v této inkarnaci vypustilo otroky, a namísto toho přineslo agitaci za ekologičnost. Především díky solidnímu vystavění zápletky se to podařilo na jedničku, film si navíc pomohl pomrkáváním na původní sérii, včetně zmínky ztráty kosmické lodi, na níž zřejmě poletuje mladý Charleton Heston...
8) Dawn of the Planet of the Apes (2014)
... a proto se na 14. června 2014 máme dočkat jeho pokračování! Matt Reeves, režisér Monstra nebo Let Me In, v něm ukáže svět po zničující epidemii, která na konci Zrození skoro vyhladila celé lidstvo a uvolnila místo opicím. V hlavních rolích uvidíme mimo jiné Garyho Oldmana, nevrátí se však mladý a naivní genetik hraný Jamesem Francem. Doufejme, že tím tak nedojde k rebootování i horšícího se trendu v kvalitě původní filmové série.
(lol)