Dalibor Gondík před TGM: Můžou mě polít čímkoliv!
Herec, moderátor a hudebník Dalibor Gondík svou návštěvu v pořadu TGM: Talkshow Geni a Míši nepodcenil a dobře se na ni připravil.
Co to máte na sobě?
Věděl jsem, že u Michala a Geni mě může čekat leccos, že by mě tu mohli i polévat vodou, tak jsem se na to připravil a přišel v tomto speciálním kostýmu. A mohou mě polít čímkoliv. Viděl jsem také, že někteří hosté absolvují lyžařský trenažér, na to mám přilbu i dobré boty. Jsem připravený.
Vždycky býváte rád připravený?
Vždycky. Neumím si představit jít na jeviště nepřipravený, to by nešlo. Jak říkal už pan Horníček: Nejlepší improvizace je ta pečlivě nazkoušená. Možná to říkal už pan Werich. Samozřejmě, že jsou chvíle, kdy je improvizace žádoucí nebo nutná, kdy se bez ní neobejdete. Při moderování v rádiu nemůžete předvídat reakce hosta. Ale můžete si připravit všechno ostatní. Moderoval jsem třeba pro Primu pořad Muži proti ženám, tam se improvizovalo také hodně, ale základní kostra byla velmi pečlivě připravená.
Začala divadelní sezóna, kde vás mohou fanoušci vidět?
V Divadle Kalich v Praze stále hraju v komedii Splašené nůžky, v příbramském divadle v představení Jak jsem vyhrál válku, do Liberce se zpátky vrací Sugar a pod divadelní společností Háta jezdíme se Světáky. Nic nového nezkouším, protože jsem začal ještě vysílat v Českém rozhlase a víc už bych nestíhal. Dokonce jsem musel odmítnout dvě nabídky na hezké divadelní role.
Mrzí vás to?
Takový je herecký život. Zjednodušeně řečeno - buď doma koukáte na telefon a čekáte, až zazvoní, nebo nestíháte a nevíte, kam skočit dřív. Dva roky jsem byl v relativním klidu, teď se to na mě začíná všechno hrnout. Dřív jsem jen málokterou nabídku odmítl, pak jsem musel dost zvolnit. Teď mám zmíněná představení, moderování ve dvou televizích, rozhlas. Když mi volají kamarádi a chtějí domluvit zkoušku kapely nebo někdo z médií kvůli rozhovoru, už tak mám problém najít si čas, takže nic dalšího teď opravdu dělat nemůžu.
Byly důvodem k tomu zvolnění zdravotní problémy, které se u vás objevily?
Bylo to všechno dohromady a už zhruba rok a půl zažívám něco jako restart. Některé dveře se přede mnou zavřely, jiné zase otevřely. Musel jsem hodně změnit režim nejen v souvislosti se záchvatovým onemocněním, ale i s celkovým přístupem k životu. Tak jsem se začal víc věnovat sportu a jiným aktivitám neuměleckého charakteru, které mi nezpůsobují takový stres. S nimi souvisí i procvičování vůle a jiná jogínská cvičení. Od toho se odvíjela úprava stravy. Hodně běhám a dát si půlkilový steak před nějakým závodem pro mě není zrovna ideální, tak jsem přestal jíst maso a začal dodržovat některé vegetariánské, veganské a jiné stravovací zásady. Byl to souhrn věcí jedna s druhou, na něž jsem musel reagovat. Taková nutná životní improvizace. Moje sestra Adéla v takových situacích říká: Neuděláš nic.
Vždycky jste rád vařil, pořád vás to baví?
Syn mi často říká: Táto, ty jsi zase v kuchyni. Pořád rád vařím, a to zejména pro ostatní, tedy masa, šunky, omáčky, knedlíky. Teprve pak připravím něco pro sebe, protože to je nesmírně jednoduché.
Na ty dobroty, které vaříte, nemáte vy sám chuť?
Kupodivu nemám. Ani je při přípravě neochutnávám, ochutnává je syn.
Monika Seidlová