Pozor, jde kontrola a Všichni musí být v pyžamu

„A neschopnku sem a neschopenku tam... No co co co co?“ Perfektní režie Jaroslava Papouška, skvělá hudba Karla Mareše s použitím motivů z Malé noční hudby Mozartovy a geniální František Husák ve své, troufli bychom si říct životní roli. Za zmínku stojí celý herecký ansábl: sběratel porno obrázků Karel Heřman, jediná poctivě marod Eliška Balzarová, otec záletník Josef Kemr, elegantně si vykračující Marie Rosůlková, nahý mladý milenec Jan Hartl... Těšte se na výborné scénky a dialogy a řemeslně na jedničku zvládnutý film na vysoké úrovni tehdejších československých tragikomedií. A o co že tu ve zkratce jde? František Husák alias Řehoř Maršíček zde vystupuje jako kontrolor nemocných, který se nesmí rozčilovat a musí dodržovat zdravou životasprávu. Jeho návštěvy u práce neschopných ale samozřejmě neprobíhají tak, jak by si představoval, a své mouchy má i jeho soukromý život. Místo předepsaného klidu tedy prožívá jeden nervák za druhým a všechna jeho předsevzetí postupně berou za své... Řehoř propadne nezdravému jídlu, alkoholu i ženám a kromě toho postupně přijde o většinu životních jistot včetně střechy nad hlavou. Výsledkem je druhý infarkt, po němž si hrdina slibuje, že vše napraví a bude žít zdravě...

Věděli jste, že...

• Snímek má předlohu v divadelní hře Vlastimila Venclíka „Vrať mi pyžamo“.
• Jedná se o jeden z posledních snímků Jaroslava Papouška, režiséra a scenáristy zodpovědného například za volnou trilogii o Homolkových (režie i scénář) či klasiku nad klasiky Hoří, má panenko (scénář).

Jaroslav Papoušek se narodil v Podkarpatské Rusi (v roce 1929) a k českému filmu se dostal velkou oklikou. Začínal jako ladič hudebních nástrojů, ale jeho snem bylo stát se malířem. Po několika pokusech se dostal na sochařské oddělení pražské AVU a po jejím absolvování (1957) se živil jako vcelku úspěšný sochař a malíř. Kromě toho ale i psal. V roce 1963 vydal novelu Černý Petr, jež natolik zaujala režiséra Miloše Formana, že se ji rozhodl zfilmovat a Papouška přibral do svého týmu Forman-Passer. Jaroslav Papoušek pokračoval s prací na Formanových filmech jako autor námětů a spoluscenárista (Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko) a brzo to začal zkoušet i coby režisér. Mezi jeho nejznámější snímky patří již výše zmíněný miniseriál o Homolkových (1969–1972) či dětská komedie Konečně si rozumíme. Svým posledním filmovým počinem jako by si předpověděl vlastní smutný konec. Jaroslav Papoušek zemřel v srpnu 1995 náhle na infarkt. Bylo mu šestašedesát let.