Discopříběh: Režisér Soukup vzpomíná, jak se půvabná herečka během natáčení špatně zamilovala

Ve čtvrtek od 20:00 na Prima MAX uvidíte komediální hudební film režiséra Jaroslava Soukupa, který patří mezi šlágry televizních obrazovek už více než třicet let. V jedinečném rozhovoru pro Prima MAX její hlavní tvůrce zavzpomínal na největší zajímavosti z natáčení. Jaký herec se nedožil slavnostní premiéry, na kterou dorazilo dvaadvacet tisíc diváků? Která herečka prožila na place velkou love story? A pomohlo Rudolfu Hrušínskému k hlavní roli jeho slavné příjmení?

Pane režisére, přibližte pozadí vzniku tohoto filmu.

Když jsem v roce 1985 připravoval film Pěsti ve tmě s Markem Vašutem, tak za mnou přišel textař Eda Pergner s námětem Discopříběhu. S Edou jsem se znal od roku 1982, kdy napsal text titulní písničky Nonstop pro můj film Vítr v kapse. Ten nápad udělat hudební film se mi líbil, ale Eda neměl žádné zkušenosti s psaním filmových scénářů. Řekl jsem mu, že ten film spolu uděláme, ale že musí počkat, až dotočím Pěsti ve tmě. Na jaře 1986 jsme pak docela rychle napsali scénář.

Co se vám při vzpomínce na tento film jako první vybaví?

Psát s Edou nebyla žádná legrace, protože denně vykouřil minimálně dvě krabičky cigaret, takže u nás v bytě to vypadalo jako v nějakém baru před zavírací hodinou. Tři verze scénáře jsme měli hotové za dva měsíce a pak se film další tři měsíce připravoval. Natáčení začalo v mé rodné Plzni koncem července 1986.

Je pravda, že když přišel na casting Rudolf Hrušínský nejmladší, neměl jste tušení, o koho jde?

Absolutně jsem netušil, že Rudla je ze slavné rodiny. Když přišel před kameru v Hostivařských ateliérech, tak jsem ani nevěděl, jak se jmenuje. Rudla byl tak bezprostřední a svěží, že jsem hned věděl, že to je ten pravý. A taky tu hlavní roli dostal.

Jak přijal fakt, že během natáčení bude muset jít dohola a ke všemu přeběhnout nahý plzeňské náměstí?

Rudla s tou nahou scénou neměl sebemenší problém. Plzeňské náměstí musel přeběhnout několikrát za sebou a při tom posledním si rozřízl chodilo nohy o nějaký střep. To byla jediná drobná komplikace. Jinak vše probíhalo v klidu. Na chodnících byla spoustu diváků, ale nijak nás nerušili. Byl to pro ně zážitek. Tím, že nám vedení města vyšlo ve všem vstříc, bylo natáčení Discopříběhu snad nejpohodovější, jaké jsem ve své kariéře zažil.

O představiteli jeho otce, kterého ztvárnil Ladislav Potměšil, jste měl jasno hned? Nebo byla ve hře i jiná jména?

Láďu jsem poznal, když hrál v mém prvním celovečeráku Drsná Planina (1979). Když jsem připravoval Discopříběh, tak jsem na něj od začátku myslel. Věděl jsem, že bude ideální pro roli otce Horáčka. Láďa umí hrát jak vážné postavy, tak komediální. Je to skvělý herec.

Jak to bylo s angažováním Jaroslavy Stránské alias kadeřnice Jitky. Prý přišla na casting spálená od sluníčka, červená jako rak a vůbec nedoufala, že by roli mohla získat...

Na role do Discopříběhu jsem dělal několik castingů a Jarka mi hned padla do oka svou přirozeností a optimismem. Byla tehdy trochu oplácanější, ale to jsem přesně potřeboval. Svým typem byla protipólem krásky Evy, kterou hrála neherečka Mariana Slováková z Bratislavy.

Ve filmu hrála řada mladých začínajících herců, neměl jste strach o jejich disciplinovanost? Natáčelo se v Plzni a například Rudolf Hrušínský vzpomínal, že byl poprvé daleko od domova a po večerech si v cizím městě naplno užíval mejdanů... Nepřehnali to někdy?

Žádné excesy kupodivu nebyly. Jen u Mariany Slovákové byl určitý problém… Byla to moc hezká puberťačka, která se v Plzni zakoukala do takové podivné existence, jež se motala kolem natáčení. Byl to kluk nejmíň o šest sedm let starší, věčně s cigaretou v puse a s lahví nedopitého piva v ruce… Takový typ povaleče. Maria na se do něj zbláznila. Produkce to rázně vyřešila tím, že přivezla z Bratislavy její maminku, a ta už byla s Marianou až do konce natáčení.

Premiéry už se nedožil Karel Vochoč, který hrál kominického mistra Jonáka. Jak na něj vzpomínáte?

Výborný chlap a výborný herec. Lidi si mysleli, že je Ostravák, ale přitom byl z pražského Žižkova. Poznal jsem ho při natáčení filmu Vítr v kapse, kde hrál otce Lukáše Vaculíka, a takzvaně jsme si lidsky sedli. V Discopříběhu hrál kominického mistra a myslím, že pěkně, lidsky. Když potom občas Karel přijel z Ostravy do Prahy, tak jsme se vždycky sešli a bylo to s ním moc prima. Po skončení natáčení Discopříběhu se rozváděl. Byt v ostravském paneláku nechal manželce a sám si sehnal garsonku v centru Ostravy. Když mi naposledy volal, tak říkal, že už si ji zařizuje, že už tam má novou ledničku a gauč… Tři dny nato koukám na zprávy a najednou se objevila Karlova fotografie a hlasatelka oznámila, že Karel Vochoč zemřel. Později jsem se dozvěděl, že dostal infarkt.

V závěrečné scéně na plzeňském náměstí si zahrálo skoro osm tisíc lidí. Jak dlouho jste to natáčeli? Asi nebylo snadné ukočírovat takový dav?

Ta závěrečná scéna filmu si vyžádala velké přípravy. Kde sehnat osm tisíc mladých lidí? V tom nám Plzeň opět pomohla. Studenti plzeňských středních škol dostali ten den volno s tím, že se zúčastní natáčení na plzeňském náměstí. Produkce filmu měla jediný úkol – zajistit pro ně osm tisíc svačin. A ty zajistila. Scéna na plzeňském náměstí se natáčela celý den a vše proběhlo docela hladce. Den před natáčením jsem měl ale zamotanou hlavu… Závěrečný záběr filmu, kdy se kamera vzdaluje od tančících mladých lidí, se natáčela z plošiny sedmdesátimetrového jeřábu. Byl to tehdy nejvyšší jeřáb u nás a pronajala nám ho plzeňská Škodovka. Jenže byl taky hodně těžký… A protože pod plzeňským náměstím je hodně starých podzemních chodeb, tak byly obavy, že by se mohl probořit a spadnout. Risknul jsem to a naštěstí vše vyšlo.

Na premiéru filmu, která se uskutečnila v lochotínském amfiteátru v Plzni, dorazilo dvaadvacet tisíc diváků. Co se vám z toho večera vybaví?

Neskutečný večer v plzeňském amfiteátru na Lochotíně. Když jsme s herci stáli na pódiu před promítáním a viděli tu obrovskou masu mladých diváků, na to se nedá zapomenout. Už se setmělo a ti kluci a holky zapálili svíčky nebo rozsvítili baterky. Nádhera. Byla to úžasná premiéra! Když jsme pak v noci po skončení promítání odjížděli do Prahy, tak jsme míjeli na silnici skupinky mladých diváků, kteří se vraceli domů s dekami přes ramena. To patřilo k těm letním filmovým festivalům. Jsem moc rád, že jsem to zažil. Při té premiéře jsem si řekl, že když se film líbil dvaadvaceti tisíců mladých lidí, proč by se nelíbil třeba milionu nebo dvěma...

Z písniček, které ve filmu zazní, se staly hity. Hudba vznikala až na hotový scénář nebo ještě předtím?

Až na hotový scénář. Vybral jsem si melodie Michala Davida, Zdeňka Bartáka, Františka Janečka a Eduarda Parmy mladšího. Eda Pergner je pak otextoval, Michal David všechny nazpíval a bylo to. Některé melodie jsem vracel, stejně jako texty. Tím, že jsem byl zodpovědný za výsledek, mluvil jsem do všeho.

Hudební komedii Discopříběh uvidíte ve čtvrtek od 20:00 na Prima MAX.