DOJMY: Samurajové a rytíř na jednom bojišti? I to je brutální rubačka For Honor od tvůrců Assassin’s Creed!

Když před dvěma lety vývojáři z Ubisoftu představili v rámci veletrhu E3 svůj nový titul For Honor, lidé udiveně kroutili hlavou. Zahrávat si s historií totiž lze poměrně úspěšně – jak ostatně dokazuje série Assassin’s Creed – není však snaha o skloubení střetu vojsk, která se nikdy nemohla potkat, už trochu přes čáru? Během uplynulého víkendu jsem si mohli konečně v klidu vyzkoušet For Honor na vlastní kůži a po přibližně 10 hodinách musím konstatovat, že to přes čáru není ani trochu.

HISTORICKY NEPŘESNÉ! NO A?

V první řadě je nutné odpoutat se od zdánlivého dojmu, že je For Honor historickou hrou. Ne, jde o bohapustý výmysl vývojářů, který však – převedeno do hry – funguje obstojně. Jak už bylo naznačeno, staví se proti sobě vikingové, samurajové a oplechovaní rytíři a podle pravidel MOBA her bojují o jednotlivé části různorodých map. Na papíře zní koncept poměrně jednoduše – vyberete si hrdinu, odstartujete bitvu a snažíte se po co nejdelší dobu udržet co nejvíc kontrolních bodů tak, aby váš tým získal větší skóre nežli soupeř. V praxi je ale celá situace trochu složitější.

For Honor je hrou založenou na multiplayerovém klání proti živým soupeřům a už jen jejich snaha o to samé, o co se snaží sám hráč spolu se čtyřmi dalšími parťáky, je razantní čárou přes rozpočet. Nepočítám pak do toho i vlastní umění soupeřů a samozřejmě i lepší výbavu a schopnosti, které se postupně odemykají za zkušenosti získané v bitvě. V plné verzi bude pochopitelně rozdíl v síle záležitostí matchmakingového systému, v uzavřené betě ale šli proti sobě veteráni i naprostí nováčci a byla to celkem razantní jatka.

RUBEJME HO DO KRVE!

Proč? Protože pro For Honor více než pro jiné tituly platí, že síla není to nejdůležitější. Až se trochu vyblázníte a zjistíte, že posledních pár zápasů jste prohráli, pochopíte, že je mnohem efektivnější vytáhnout si z klubka bojujících jednoho jediného soupeře, postupně se dostat do výhodné pozice a útočit jedině v případě, budete-li si jistí zásahem. Krýt se, využívat komba a uskakovat před dopady zbraní vašich soupeřů, je naprosto kruciální a bude na tom záležet váš život.

Sám za sebe pak musím pochválit soubojový systém, který využívá třech směrů, jimiž vedete své útoky a obranný postoj, ve kterém máte nepřítele neustále „zamknutého“ a kamera se za ním otáčí. Ač nerad, lze jej porovnat s jediným podobným soubojovým systémem, který nabízí český Kingdom Come (stále ve vývoji). V případě For Honor je všechno jednodušší a plynulejší, ovšem je nutné počítat s tím, že hru sledujete z pohledu třetí osoby a máte kolem sebe větší rozhled. Celkově jsou potyčky vcelku uvěřitelné, a pokud si nedáte pozor, stačí několik rychlých ran a jdete k zemi. A to ani nezmiňuji chvíle, kdy se vysunete za bojovou linii a nepřátelé vás obklíčí.

BUDE TO HIT? NO…

Je rozhodně nutné zmínit i to, že For Honor hezky vypadá a ani na PC ani na konzoli jsem neměl problém s tím, že by hra trpěla na pády fps případně nějaké výrazné glitche. Je zároveň s podivem sledovat, jak Ubisoft trefí na první pokus úplně jiný žánr a už nyní – v betě – se jedná o zcela konkurence schopný titul. Nechybí mu prakticky nic, co by si casual hráči mohli přát a umím si představit, že se For Honor stane vhodnou alternativou pro hráče ostatních moba her. Už jen díky tomu, že se chvíli budete cítit jako největší drsňáci na světě, když obří palicí umlátíte poskakujícího samuraje.

Jen si osobně nemyslím, že se For Honor stane něčím víc a nejsem přesvědčen o masovém úspěchu této… No, zkrátka, trochu divné hry, která jako by neměla mezi kompetitivními hrami místo. I tak ale Ubisoftu úspěch v tomto případě přeji, za jakoukoliv snahu o originalitu a hlavně změnu zavedených standardů dávám palec nahoru.

Přístup do uzavřeného betatestu zajistil český distributor Playman.