Daniel Vávra prozradil, co ho nejvíc štve na současných hrách

Není třeba ho dlouze představovat. Daniel Vávra (45) je videoherní designér, scenárista a spoluzakladatel firmy Warhorse Studios, která slaví celosvětové úspěchy se středověkou hrou Kingdom Come: Deliverance.

Do povědomí českých hráčů se Vávra zapsal nejen jako hlavní designér legendární Mafie (2002), ale i jako neúnavný komentátor herní scény a společenského dění. Momentálně bojuje proti omezování svobody slova na sociálních sítích prostřednictvím petice Stop cenzuře, již řešil i v Show Jana Krause. A právě po natáčení tohohle pořadu se Prima COOL povedlo krátce ho vyzpovídat.

Nedávno jste zlomil český streamovací rekord na Twitchi. Co by se podle vás muselo stát, aby těch 54 tisíc lidí v jednu chvíli padlo?

Těžko říct. Bál jsem se, že na to nikdo nebude koukat, takže mě to mile překvapilo. Ve skutečnosti se tam vystřídalo 200 000 lidí, což je ještě lepší výsledek. Nevím, co by se muselo stát. Lidé, kteří by to mohli zlomit, pravděpodobně na Twitch nechodí, to je teď doména mladých. Nevím, spojení koho s kým by muselo nastat, aby se to změnilo. Mě to samotného mile překvapilo.

Dovedl byste si představit nějaký ze svých projektů ve filmové nebo seriálové podobě?

Dovedl. (smích) Cokoliv, co jsem zatím dělal, by šlo udělat ve filmové nebo seriálové podobě. Dělal jsem toho víc a spousta toho nakonec nedopadla, takže mám práva i na některé věci, co nevznikly. U her je ale blbý, že zabírají tolik času, že už ho člověk moc nemá na ty ostatní věci. Dají se dělat buď hry, nebo něco jiného, ale nejde to skloubit dohromady. (pozn. redakce: Rozhovor proběhl těsně před oznámením, že se chystá adaptace Kingdom Come: Deliverance)

Herní scéna je teď plná remaků a remasterů. Narazil jste na nějaký, který se vám opravdu líbil?

Spíš bych řekl, že ne. Nevstoupíš dvakrát do jedné řeky. Přijde mi, že je lepší udělat něco nového. Život je podle mě moc krátký na to, dělat nebo i konzumovat dvakrát stejnou věc. Takže radši než potřetí stejnou hru si zahraju novou nebo dělám něco jiného.

Který trend na současné herní scéně nemůžete vystát?

Prakticky všechny. (smích) To bohužel dneska platí o kultuře všeobecně, že se do ní strašně míchá politika a některé věci se takřka nedají udělat, protože jsou ideologicky neprůchozí. Mně opravdu vadí, že se do všeho montuje „pestrost“. Ve skutečnosti je to ale nedostatek pestrosti. Já chci vidět autentický film z Číny nebo z Afriky, a ne americký film, který předstírá, že je z Afriky. Dneska ale mají všichni pocit, že to musí udělat za někoho. Třeba na Blízkém východě, potažmo v Asii je obrovský boom her a nepotřebují, aby je někdo vodil za ručičku, pomáhal jim a staral se o ně. Oni se dostávají na výsluní sami. Zrovna tak to platí o nás, tady taky žádný trh nebyl, naše kultura nikoho nezajímala a vyhrabali jsme se z toho sami. Já nepotřebuju, aby mě někdo někde reprezentoval. Přijde mi lepší, když udělám něco, čím si tu reprezentaci zajistím sám, než abych po někom chtěl, aby to udělal pro mě nebo ve jménu někoho. Dneska je tím ale kultura prolezlá a mě to opravdu irituje.

Na kterou hru se teď těšíte nejvíc?

Potom, co celý rok skoro nic nebylo, protože všichni čekali koronavirus, jsem spíš zvědavý na Vánoce, kdy přijde nadílka obrovských věcí najednou. Žádného favorita ale nemám.

Budete si pořizovat nový PlayStation, nebo Xbox?

My už to všechno v práci máme. A domů si pořizuju obojí, protože bych asi měl mít všechno. (smích)

Máte čas číst? Co nejvíc čtete?

Na nočním stolku mám asi patnáct knížek a za poslední dva roky jsem přečetl dvě. Rozečetl jsem jich asi deset, ale žádnou jsem nedočetl, protože nemám čas a ani chuť večer ještě číst. Mám tam ale Pražský hřbitov od Umberta Eca, husitskou trilogii od Vondrušky, kterou už mám rozečtenou asi deset let, spoustu literatury faktu. Prostě takový velký štos knížek, který mi vždycky padá, když si tam odkládám pití. Je toho o dost víc, než v nejbližší době zvládnu přečíst.

Myslíte, že někdy vzkřísíte hru Hi-tech, která se měla odehrávat v budoucnosti?

Myslím, že jako hra už to nemá cenu. Ty věci, které na ní byly unikátní, když jsme ji dělali, už jsou dneska v zásadě běžné, takže už by to rozhodně nemělo ten efekt jako tenkrát. Pořád je to ale docela zajímavý příběh třeba na komiks. To bych si dovedl představit.

Je teď nějaký český herní projekt, o kterém by se podle vás mělo mluvit daleko víc?

Teď jsem byl v porotě České hry roku a za loňský rok jich tady vyšlo docela dost. Všechny jsem je hrál a bylo tam překvapivě hodně zajímavých věcí, většinou spíš menších. Všechny ale měly jeden společný jmenovatel – byly trochu nedodělané, což je podle mě základní problém tady v Česku, že se všechno dělá na koleni. Přijde mi, že se všichni bojí říct si: Jdem do toho na plno. Pořád chodí do práce a šmudlají to po večerech. Pak je to přestane bavit, a tak to vydají. Viděl jsem pár malých věcí, které ani nevím, jak se jmenují, ale mám je v hlavě a zajímá mě, jak to dopadne. Češi jsou ale v tomhle trochu zaprdění a nedokážou se rozhoupat k tomu, že půjdou do většího rizika a udělají krok, kterým to posunou od amatérismu k něčemu, co opravdu stojí za zmínku.

A poslední otázka. Tušíte už, v jakém roce se dočkáme vašeho nového projektu? Nebo alespoň kdy přijde jeho ohlášení?

Tuším, kdy by to mohlo být, což ale nemůžu říct. V našem oboru to bohužel chodí tak, že očekávání daného termínu není naplněno, přestože tomu člověk úpěnlivě věří.