Jak dopadla Kazmova filmová ONEMANSHOW? První recenze se vzácně shodují
Přísně utajovaný projekt, na kterém Kazma a jeho tým pracovali přes čtyři roky, jde konečně do kin. Stojí za takový humbuk?
Kamil Bartošek, kterého všichni znají pod uměleckým názvem Kazma Kazmitch, se už měsíc před premiérou svého prvního celovečerního filmu ONEMANSHOW: The Movie zapsal do historie. Překonal dosavadní české rekordy v předprodejích i počtech projekcí nasazených do kinosálů v celé republice.
Ještě předtím, než se tajemstvím opředený film dostane 17. srpna mezi diváky, ho mohli vidět v rámci předpremiér taky vybraní novináři, kteří se víceméně shodují na tom, že jde o slušně provedené a bombastické divadlo, jemuž však chybí kouzlo předchozích Kazmových internetových mystifikací a místo filmu se jedná spíše o pásmo scének fungujících jako reklama na vybrané produkty a Kazmu samotného.
Podle Františka Fuky se tento hraný mix parodie i pocty hollywoodským filmům snaží používat prvky skutečných událostí a vůbec se mu to nedaří. Film tak podle něj nedává žádný smysl ani sám o sobě a je zcela izolovaný od reálného Kazmy a jeho akcí.
Audiovizuální zpracování, svižný střih i dobrý cit pro timing chválí recenze Martina Svobody z Kinoboxu – přispěl k nim podle něj i přizvaný spolurežisér projektu Andy Fehu (Shoky & Morthy, Nenasytná Tiffany). Bohužel si taky všímá, jak Kazma ve filmu prakticky veškerou energii věnuje vytváření několikanásobného ironického odstupu od sebe sama. Dění na plátně je až patologicky odříznuté od jakékoliv zranitelnosti či sebereflexe, a to na rovině mediální i osobní. Vše je podle něj postaveno tak, aby to šlo v případě kritiky označit za satiru, nadsázku či parodii. Platí to zejména pro přehnané používání filmových klišé, kterým se film přitom naoko vysmívá. „Když tvůrcům tato klišé vadí a přijdou jim směšná, proč jejich imitaci věnují tolik prostoru? A pokud je mají rádi, proč je neaplikují organicky a s nějakou viditelnou láskou či radostí?“ ptá se Svoboda.
Mirka Spáčilová ze serveru iDNES tentokrát nezvykle nesáhla ke svému oblíbenému ratingu kolem 65%. Místo toho Kazmu osolila hodocením 35%. Film je podle ní nejvíce rozpačitý v momentech, kdy se snaží o intimní emoce nebo moudra, ale i jinak jde spíše o odvozeninu pracující s módním mluvením k divákům skrze kameru, s nabubřelými výrazy známými z různých reality show a pravdami typu „život umí bejt šílenej“. Podle ní je „až překvapivě málo jiný, málo drzý, málo rebelský, málo provokativní a pramálo zajímavý“.
MovieZone je ve své recenzi relativně smířlivější a dává 5/10. Petr Cífka alias Cival si všímá, že vachrlatě vystavěná ústřední linka o zakopaném autě s milionem v kufru vydrží filmu tak do poloviny stopáže. Pak přijde řada epizod a linek, které jsou v rámci příběhu samoúčelné, respektive jsou zjevně vymýšleny výhradně v zájmu komerční prezentace, aby se mohly podojit právnická kancelář, sázkovka, aerolinky, automobilky nebo výrobce whiskey. Závěr je pak podle něj variací na Kazmovo oblíbené „když nevíš, co říct, dej tam charitu“.
Uvidíme, jak na film zareagují samotní diváci z vyprodaných kinosálů. Jak ostatně víme z minulosti, u podobných filmů se vkus kritiků a publika často zásadně rozcházejí.
Zdroj: FFFILM, Kinobox, iDNES, MovieZone
