6 filmů, které byste si měli pustit místo tragického Jokera 2

Taxikář

Velkou inspirací Phillipsova prvního Jokera byla pochopitelně Scorseseho pecka o vyšinutém válečném veteránovi Travisovi (Robert De Niro), v němž postupně narůstá zlost, znechucení a agrese. Špína ulic a vhled do života nebezpečného pošuka zní jako dostatečně společné znaky, nicméně je tu jeden zásadní rozdíl. Taxikář zobrazuje hrdinu jako znepokojivou figuru, film nás nechává pochopit jeho frustraci, ale nezmenšuje jeho nebezpečí. I závěrečný akt záchrany náctileté prostitutky je nakonec výsledkem neventilované agrese, než aby šlo o altruismus. Phillipsovi Jokerové nás oproti tomu nutí fandit, litovat a obdivovat slizkého losera, který se utápí v sebelítosti a ventiluje to zabíjením.

Čtěte také: „Nejslušnější psychopat“ Česka. Před vraždou pomáhal matce s kočárkem, sousedi ho milovali

Bronson

Film o kriminálníkovi, který se zoufale snaží proslavit, má do jisté míry to, co Jokerovi chybí. Vypravěčské vstupy hlavní postavy, stylizované jako divadelní show i flashbacky, které jsou snímány jako záběry ze syrové reality, vytvářejí kontrast mezi hrdinovou touhou po okázalosti a realitou, v níž se objevuje jako neschopný primitiv. Oproti druhému Jokerovi, který využívá muzikálovou formu k tomu, aby podpořil romantický obraz psychotického vraha, Bronson naopak cíleně působí jako směšná figurka, která má větší ambice než schopnosti. I proto je zábavné sledovat jeho pokusy se proslavit v tak absurdních příležitostech, jako jsou ilegální zápasy nebo vězeňské rvačky.

Volný pád

Zatímco Joker je nám představen jako bojovník proti systému a zároveň jeho politováníhodná oběť, William Foster (Michael Douglas) nám ukazuje zrádnost tohoto chápání. Psychotik, jehož cesta domů se mění v boj proti lidem a okolnímu světu a jenž stále zvětšuje svůj arzenál, získává na své cestě fanoušky i odpůrce. A i když pro něj máme jisté pochopení, pořád nám jej film podává jako zápornou postavu.

Polibek upíra

Byť Arthurova duševní choroba spočívá hlavně v tom, že se směje v nevhodnou chvíli, skutečně děsivé aspekty psychické nemoci ukazuje film s Nicolasem Cagem. Ten dává své postavě to nejlepší ze svých expresivních schopností, díky čemuž hodně lidí považuje Polibek upíra za komedii. Ve skutečnosti se ale jedná o mrazivý thriller, jehož hrdina žije ve městě plném pošuků – takových těch podivných existencí, které potkáváme ve špinavých ulicích a jimž se snažíme vyhnout i pohledem. Během filmu podléhá těžkým bludům a stává se jedním z nich, i s bolestivými následky pro své okolí. Cageův styl dává filmu novou rovinu, filmu se smějeme, zatímco nás z jeho obsahu mrazí.

Takoví normální zabijáci

Psychotický vrah, který má fanouškovskou základnu? To už někdo udělal. Konkrétně film Olivera Stonea, jehož první draft napsal Quentin Tarantino. Mickey a Mallory Knoxovi (Woody Harrelson a Juliette Lewis) jsou párem vrahů, kteří putují Amerikou a šíří spoušť. Po svém dopadení do nich zaryje drápy televizní producent, který se rozhodne přiživit jejich kauze a udělat z nich mediální hvězdy. Šílený thriller, jenž každých pár minut mění vizuální stylistiku, ukazuje úskalí idolizace vrahů tak, jak to Phillipsova duologie nemá šanci zvládnout.

Muž bez kůže

Drama o psychické zátěži kombinované s prvky superhrdinské fikce nabízí i tato surrealistická komedie J. Todda Andersona. Chiropraktik a wrestler Eddie přijde vinou vyšinutého farmaceuta o rodiče a těhotnou snoubenku, a tak obléká svůj zápasnický oblek a vydává se na cestu pomsty. Evidentně v šoku z prožitého stresu působí spoušť, využívaje přitom zápasnické chvaty i znalosti chiropraktika. V patách je mu noirový detektiv jako z padesátých let a proti němu stojí šťavnatý padouch na kolečkovém křesle s bodyguardem, který imituje Elvise. Jo, takový film to je. Na rozdíl od Jokerů mu ale nechybí nadhled a dynamičtější vyprávění.

Zdroj: Autorský text

Video: Trailer druhého Jokera