4 největší chyby v dobrodružných filmech. Která z nich vás trápila nejvíc?

Pěkná série dobrodružství kulminující závěrečnou bitkou se záporákem – úterní Sahara, začínající na Prima MAX ve 20.15, zkrátka slibuje příjemné potěchy dobrodružných filmů. Tak jak je známe od Indiana Jonese nebo třeba Honby za klenotem Nilu. Co si však o filmech myslí skutečné archeologové? Jak by tyhle snímky vypadaly, kdyby se řídily realitou, nikoliv romancí? Zjistěte v našem hnidopišském přehledu!

1. Práce v poli zabírá minimum času

Jak víme všichni z našich běžných, denních životů, realita je nuda. Když se tak před lety zeptaly noviny Chicago Tribune profesora archeologie Williama Parkinsona z University of Illinois, co si myslí o práci jeho kolegy Henryho Jonese, musel se výsledkům filmového dobrodruha vysmát. „Na každou hodinu strávenou ve vykopávkách musíme tři nebo čtyři hodiny strávit v laboratoři nebo knihovně.“

Vědátoři se buď připravují studiem kronik, geologických sond a dalších srandiček udělaných někým jiným dopředu na budoucí práci, anebo naopak v archivu detailně katalogizují vykopané cetky, sumírují hypotézy či dělají obyčejné papírování vlastní každé práci za stolem. Být Henry Jones stejný, polovina Dobyvatelů ztracené archy by byla tvořena zevrubným studiem na univerzitě před počátkem výpravy…

2. Archeologové nejsou zrovna prototypem válečníka-playboye

Tohle asi platí pro každého akademického pracovníka – když se většinu dne živíte studováním knih, očišťováním střepů anebo kutáním do země, těžko budete mít výjimečnou fyzičku, znalost tuctů starověkých jazyků, výjimečné střelecké schopnosti a pilotní průkaz na dvjoplošník k tomu…

Nejde však jen o to, že by Jones a jeho kolegové zřejmě měli kolem pupku trochu pneumatiku a střelecké souboje by vyhrávali jedině po haluzi. Podle Parkinsona je filmový archeolog – a jeho klony jsou na tom stejně – příliš velkým dobrodruhem, než aby zapadl do univerzitního světa a přežil ve světě skutečné archeologie, kde jde hlavně o papírování. Pokud něco, filmový Indiana Jones by na majoritě vykopávek v poli spíše působil jako divný rváč, kterého skutečná práce spíše nudí.

3. Jones je vykradačem hrobek

Není náhoda, že v Lucasově a Spielbergově původní vizi byl Indiana Jones spíše lovcem odměn a vykradačem hrobů než ctnostným univerzitním badatelem. Dobrodružné předpoklady jeho života (a filmů) znamenají, že Indy platí za dost špatného archeologa – a nemáme tím na mysli jenom již zmíněné studování literatury a přípravu na výpravy.

Z tohoto úhlu pohledu je paradoxně filmová a herní Lara Croft věrnější dílo než Indiana Jones – nezastírá totiž, o co tu doopravdy jde. Parkinson sám říká, že získat artefakt – v reálu samozřejmě spíše množinu střepů než náboženský symbol vykládaný zlatem – je vlastně až poslední cíl výzkumu v poli.

4. Archeologická práce filmových archeologů stojí za starou bačkoru

Primárně totiž jde o to vykopávkami zjistit, kdo žil v dané lokaci a kdy, potažmo, jak se tam vyvíjela města, jaká měla složení a jakou technologii obyvatelé používali. Indy, který jen nakráčí do oblasti, vyďobe z ní příslovečné třešničky a pak zase zmizí, vědecké poznání oproti bezejmenným davům příliš nerozšiřuje.

Abychom byli fér, Parkinson sám hnidopich není – o oboru mluvil jen proto, že to po něm novináři chtěli, aby mohli napsat cool článek (nejsme jiní). Sám si fikci žoviálně užívá, dokonce je rád, že mu popularizace (ač fiktivní) archeologie skrze dobrodružné filmy přivádí lidi do učeben. Část z nich je sice znechucena pravou stránkou oboru, část však spokojeně zůstává!

Nechte se proto motivovat také! Sahara vás zpraží už v úterý ve 20.15 na Prima MAX!