Z Hitmana je propadák. Dostaneme někdy dobrý film podle počítačové hry?
Už se to někomu povede? Zdroj: The Walt Disney Company/20th Century Fox/Universal Pictures
Holohlavý likvidátor s kódovým označením 47 se má na monitorech čile k světu. Na plátnech se mu ale nedaří…
Nová počítačová hra s Hitmanem by měla vyjít v prosinci, minulý díl sklidil pochvalu od kritiků i hráčů a zdá se, že budoucnost tohohle plešouna je víc než zářivá. Pokud se tedy nebude cpát k filmu.
Teď o víkendu se totiž ukázalo, že pokud si Hollywood s něčím pořád ještě neumí poradit, jsou to adaptace herních hitů. Ty se snaží cpát do kin už přes dvacet let, obvykle to ale dopadne stejně: Film propadne, fanoušci hry jsou vytočení doruda a filmoví diváci se v kině buď nudí, nebo do něj vůbec nejdou. A ani Hitman: Agent 47 není výjimkou. A bohužel důvody, proč neuspěl, jsou vlastně stejné jako u Prince z Persie, Maxe Paynea, Dooma, Tomb Raidera nebo Tekkena.
Filmaři nemají úctu k předloze. Herní Hitman je elegantní hra. Samozřejmě se můžete k finálové animaci dostat i tak, že vezmete tu největší krochnu, jakou najdete, a rozstřílíte na kusy všechno, co byť jen vzdáleně připomíná člověka. Ten správný a zábavnější způsob hraní je ale takový, že budete v klidu vymýšlet, jak se dostat určené oběti na kobylku a uškrtit ji strunou, aniž by to kdokoliv zaznamenal. No a nový Hitman na tohle kašle a místo toho sází na akční scény, v nichž se vystřílejí stovky nábojů, umřou desítky lidí a hrdina to ve vrtulníku napálí do mrakodrapu, v němž sídlí hlavní záporák. Tohle prostě Hitman nedělá a jeho fanoušci to ani vidět nechtějí. Tak proč by na to chodili?
Tím, že filmaři poplivou předlohu, její fandy do kina fakt nedostanou. A jak se ukázalo, spoléhat se na milovníky akčního žánru taky nejde. Nejsou totiž blbí. Těm je jedno, že Hitman je slavný herní hrdina. Když akce v jeho podání vypadá jako blábol s Dolphem Lundgrenem a triky by byly směšné i v devadesátých letech, tak do kina nejspíš nevyrazí. Jak je vidno z víkendového startu v amerických kinech, kde Hitman zklamal s pouhými osmi miliony dolarů a nestačil ani na mnohem starší tituly. Tenhle úvod jej nasměroval vstříc chabým dvaceti milionům, poloviční sumě, než jakou před osmi lety utržil první Hitman (když stály lístky mnohem méně).
Pro koho Hitman vlastně je? Pro nikoho. Hollywood pořád ještě nepochopil, že hráči nejsou idioti, jimž stačí naservírovat plešatého kašpara v obleku a červené kravatě a tvářit se, že to je „ten jejich hrdina“. Na Spider-Mana by se před kinem taky asi nestály fronty, kdyby z něj filmaři udělali zeleného mimozemšťana s osmi nohama, co plive žlutý sliz. To není Spider-Man… a jen blázen by očekával, že na tuhle verzi se budou do kina hnát fandové komiksu. Tady už to filmaři pochopili, u her ještě zdaleka ne.
Dokud tu nezačnou vznikat adaptace, které by předlohu a jejího ducha neprznily a nepůsobily jako něco, co si arogantní filmař natočil s přístupem „kašlem na to, ti burani stejně přijdou“, čeká hráče v kinech jen a pouze zklamání. Naději vzbuzuje příští rok Warcraft, na jehož vývoj dohlíží samotné herní studio Blizzard a chce, aby šlo o film, který si užijí jak fandové hry, tak i milovníci velkolepých filmových fantasy. I tady určitě dojde na nějaké nutné změny a kompromisy, ale vypadá to, že by mohly být mnohem méně bolestivé než u Hitmana. A z toho by nakonec mohli mít radost jak hráči, tak i diváci a nakonec i Hollywood.
