RECENZE: Poučil se Ubisoft v novém Assassin’s Creed z chyb?

Příchod nové generace konzolí vlil hráčům naději do žil. Znamenalo to totiž, že vývojáři dostanou velké množství výkonu, které nemohli využít dříve, a posunou zaběhnuté série do zcela nových sfér. V případě Assassin’s Creed se to ale příliš naplnit nepodařilo – předchozí díl s podtitulem Unity sice přinesl krásně zpracovanou Paříž, novinek na poli hratelnosti ale bylo trestuhodně málo a hru navíc doprovázely kritické chyby, kvůli kterým v podstatě nebylo možné AC: Unity nějakou dobu vůbec hrát. A tak přichází novinka s podtitulem Syndicate, která tu je z mnoha důvodů; jedním z nich by měla být i snaha odčinit dřívější problémy.

LONDÝN VĚRNĚ

Ještě než ale dojdeme k finálnímu bilancování, máme tu k rozebrání celou řadu věcí. První z nich bude zasazení, o kterém se toho i v souvislosti s předchozím dílem napovídalo opravdu hodně. Po Paříži si vývojáři z Ubisoftu vybrali další evropskou metropoli – Londýn – a rozhodli se ji zpracovat v době Viktoriánské. S velkým potěšením pak musíme přiznat, že město je jednak dostatečně a jednak se vývojáři vcelku pevně drží reálií a zpracovávají i zajímavé detaily.

Důraz je kladen také na uspořádání společnosti – v jednotlivých distriktech města můžete vnímat zcela odlišnou atmosféru i skladbu obyvatelstva, od chudých a nemocných, až po bohaté a krásné. Zajímavé ale je, že ohavné zločiny, do kterých spadá i dětská otročina, bují po celém městě bez ohledu na to, kde se právě nacházíte, od čehož si vývojáři patrně slibovali brnkání na strunu lidskosti a váš neprodlený zásah. Bohužel, nic takového tu příliš nefunguje.

VĚC SOUROZENECKÁ

Trochu paradoxně za to může rozdělení příběhu vedví vzhledem k tomu, že se na střídačku ujmete role sourozenců Fryeových – Jacoba a Evie. Hra je popisuje jako ultimativní rebely, kteří se s ničím a nikým nepárají. Z buranského venkova přicházejí do velkoměsta, bez respektu začnou šířit v ulicích svoji propagandu a skoro mezi nimi nenajdete rozdíl. V misích i mimo ně, kdy můžete volně chodit po Londýně a plnit vedlejší úkoly, jsou stroji na zabíjení a ničeho se nezaleknou. Jako hráči tedy přistoupíte na tuto hru, obalíte se náležitě nakrknout atmosférou a pak s podivným posměškem sledujete, kterak drsná Evie jihne ve všech filmečcích a splnila by komukoliv jakékoliv přání. Dojem z celkového podání se tím rychle vytrácí a po chvíli hraní už vlastně přestanete okolí sledovat úplně. Je to velká škoda, protože nebýt tak plochého vykreslení charakterů hlavních hrdinů, mohli jsme si užít třeba diametrálně odlišný přístup v rámci sourozeneckého zápolení, takhle ale vývojáři s myšlenkou pouze koketují.

Co se týče soubojového systému, i zde došlo na dramatické úpravy, které souvisí zejména s obtížností. A asi vás nepotěší, že tu mluvíme o snížení, nikoliv zvýšení náročnosti těchto potyček. Už dávno neplatí, že proti třem a více nepřátelům nemá váš hrdina šanci, vše je nyní tak snadné, že stačí monotónně mačkat tlačítka do rytmu a porazíte s trochou nadsázky jakkoliv velkou skupinu. V kombinaci s další novinkou – vystřelovacím hákem – je pak všechno ještě o chlup jednodušší, když můžete na své nepřátele neustále skákat z výšky a jednou ranou je skolit, ať už jste na jakékoliv úrovni. Abych ale jen nekritizoval, právě hák je pozitivním vylepšením, díky kterému se můžete opravdu rychle přesouvat z místa na místo.

STARÝ ASSASSIN…

Všechno ostatní je ale bohužel úplně stejné, jako v případě předchozích dílů, což by nevadilo, kdyby vývojáři neopakovali pořád ty stejné chyby. Kromě háku totiž budete muset spoléhat i na schopnost zlézat vysoké budovy a tam stále stačí držet jedno jediné tlačítko, abyste i se zavřenýma očima zdolali třeba Big Ben. Je to škoda, protože se tím vytrácí jakákoliv výzva a lezení vás bude spíš otravovat. Nehledě na to, že při cestě dolů musíte – technicky vzato – stále lézt nahoru a v kombinaci s poskakující kamerou to je zkrátka utrpení. Tristní je i umělá inteligence vašich protivníků, kteří opakují své cestičky, za celou dobu hraní potkáte maximálně tři, čtyři typy a nejsou tudíž ničím jiným, než otravným hmyzem, který líně plácnete rukou a pokračujete dále. Variabilitu občas vylepšuje možnost poslat na ně spřátelené členy gangu, ti se ale často někde zasekávají a zapomínají, že je pohodlnější všechnu práci odbýt sám.

A tak mi z Assassin’s Creed Syndicate zůstává vzpomínka pouze na krásně zpracované město a jednu jedinou vtipnou honičku vzpomínaných sourozenců. Jinak Syndicate působí jako díl z nutnosti, ne vysloveně špatný, nebo rozbitý, ale zkrátka nijaký. Nepomáhá mu bohužel ani abstraktní linka ze současnosti, ani očesané grafické zpracování, ke kterému sáhli vývojáři ze strachu, aby se neopakovalo faux-pas s Unity.

Škoda a příště, prosíme, lépe…

Zdeněk Princ - HODNOCENÍ: 7/10

Články

Neuhodnete, kdo se objeví v novém Assassin’s Creed! Londýn není v bezpečí