12 věcí, které na 100 % zná každý celonoční pařmen

1. Věčná lež: „Ještě jeden a jdu spát“

Největší sebeklam v historii lidstva. Tahle věta je jen prologem k dalším třem hodinám hraní. Je to jako říct si, že sníš jen jeden chips z nového pytlíku. Nemožné.

2. Časoprostorové kontinuum se hroutí

V devět večer se ponoříš do hry. Po chvíli, co ti přijde jako půl hodiny, se podíváš na hodiny a zjistíš, že realita mezitím zestárla o čtyři hodiny. Kde ten čas je? Nikdo neví. Asi ho sežral nějaký boss.

3. Gourmet večeře o půlnoci

Tvoje menu pro tuto noc se skládá ze tří hlavních chodů: zbytek studené pizzy, pytlík křupek, co jsi našel za gaučem, a energeťák, který chutná jako naděje a cukrovka zároveň.

4. Nasazení herní uniformy

Nikdo nepodává špičkový výkon v nepohodlí. Proto existuje herní uniforma. Tvoří ho nejstarší tričko, co máš, a oblíbené kalhoty (nejspíš starý dobrý tepláčky), které prakticky samy stojí v koutě. Tohle není móda, tohle je funkční brnění.

5. Zapomeneš, že máš oční víčka

Najednou tě začnou pálit oči tak, že máš pocit, jako bys deset hodin zíral do otevřeného reaktoru. Uvědomíš si, že jsi za poslední hodinu mrknul asi třikrát.

6. Ten slastný pocit, když konečně porazíš bosse

Po dvou hodinách a padesáti neúspěšných pokusech to konečně přijde. Ten jeden perfektní run. Dokonalý pohyb, načasování, skill. Boss padne. V tu chvíli jsi král světa, génius, bůh gamingu. Tenhle pocit euforie vydrží asi pět minut.

7. První paprsky slunce a existenciální krize

Podíváš se z okna a vidíš, že obloha na východě bledne. Je to pohled, který v tobě vyvolá směsici hrůzy, zklamání a otázky: „Co to proboha dělám se svým životem?“

8. Zvuky jiného světa

Najednou slyšíš první ranní tramvaj. Zpěv ptáků. Sousedovic psa. Svět venku se probouzí a ty si připadáš jako upír, kterého překvapil úsvit. Patříš do jiného světa, do toho nočního.

9. Zombie walk a první protažení

Poprvé za šest hodin se zvedneš, protože tvoje tělo potřebuje... no, víš co. Cítíš každý sval, o kterém jsi nevěděl, že ho máš. Nohy máš ztuhlé, záda bolí a protáhneš se se zvukem, jako by praskal starý suchar. V tu chvíli si možná vzpomeneš na toho kámoše, co tě lákal na padel. Prej je to jako tenis, ale jednodušší a nemusíš u toho tolik běhat. Třeba by to byl ten správný "offline quest", jak se zase trochu rozhýbat a nezničit si tělo dřív, než ti bude třicet.

10. Prázdnota po vypnutí hry

Konečně to vypneš. V pokoji je najednou ticho. Ticho a prázdno. Vzrušení z virtuálního světa je pryč a tobě zbyla jen únava a obrazovka plná otisků prstů.

11. Zvláštní chuť snídaně

Snídáš, zatímco ostatní obědvají. A ta ranní káva (nebo energeťák) chutná nějak jinak. Tak nějak... provinile.

12. Slib, který porušíš příští víkend

„Už nikdy víc,“ zamumláš si, když si konečně v deset dopoledne leháš do postele. „Tohle za to nestojí.“ A oba víme, že je to lež.

Protože tenhle únik z reality, ten pocit absolutního soustředění a nakonec i sladkého vítězství po hodinách snažení, je přesně to, co tě na tom baví. Je to zážitek, kterému lidé "venku" nerozumí, ale který tvoří pouto mezi všemi, co to kdy zažili. Možná není špatný nápad zamyslet nad tím, že občas není na škodu se pořádně uvolnit i videohry, ale trávit tak příliš mnoho volného času zkrátka není zdravé pro tělo ani mysl. Možná si zítra, po pořádném spánku, opravdu půjdeš zkusit ten padel a hry pak jen hodinku nebo dvě zrelaxuješ.